„Lidé, kteří neumí sami sebe ani druhé milovat, budou kritizovat a soudit vždy a kohokoli. Je jedno, jak hodní a dobří jste, tito lidé vždy najdou něco ke kritizování a souzení. Neberte si to osobně. Jsou v pasti vlastního ega a negativity, cítí se špatně, jsou frustrováni vlastním chováním a tím, co si jím zpětně přivolávají do života, a tak vězte, že to nedělají proto, že byste byli špatní, ale prostě proto, že si tím ulevují od vlastních pocitů frustrace a absence vlastní lásky.
Keď spoznáš pravú podstatu materiálneho sveta, zaženieš smútok; keď spoznáš pravú podstatu ducha, dospeješ k blaženosti.
Bhagavadgíta(13.1)
„Jednou z důležitých věcí napomáhajících vám k vnitřní svobodě je vaše víra v sebe samé. Víte-li, že se můžete spolehnout na svou schopnost postavit se sami za sebe, hovořit za sebe, odmítnout něco akceptovat a nedovolit si nikým ubližovat, máte pocit jistoty i bezpečí sami v sobě. V takovém případě nemáte strach z nikoho ani ničeho jiného, protože víte, že se umíte ke všemu zdravě postavit a jednat tak, jak uznáte za nejlepší. Vycházíte z pozice síly a lásky a úcty k sobě i k druhým. Víte, že jste to VY, kdo rozhoduje o tom, co připustíte a co nikoli.
NEJOBTÍŽNĚJI SNÁŠEJÍ LIDÉ ŠŤASTNÉHO ČLOVĚKA …Honoré de Balzac
Proč? Páč šťastný člověk je nebezpečný. Mohl by je totiž „nakazit“ štěstím. Proto je nejlepší šťastného člověka izolovat. Nejlépe do nějakého ústavu. Tady u nás kde žiji já, je nejbližší takové zařízení ve Lnářích. A tam mě chtěla taky poslat i jedna doktorka. Bože mamko, to byla legrace viď!?
Děti, které vyrostly doma u alkoholika, si rozvíjejí obdobné osobnostní rysy a vlastnosti. Dr. Janet Woititzová vydala bestseller „Dospělé děti alkoholiků“ v roce 1983. V něm vyjmenovala 13 vlastností dospělých dětí alkoholiků, přitom však tyto vlastnosti přisuzovala i těm dětem, které vyrostly v domácnostech, v nichž se vyskytovaly jiné kompulzivní poruchy chování jako např. gamblerství, zneužívání drog nebo přejídání. Dospělé děti, které doma zažily chronické nemoci, přísné náboženské zásady, pěstounskou péči a různé dysfunkce, mají podle doktorky Woititzové tyto vlastnosti rovněž.
Krásne napísané 🙂 Lubka je skvelá 🙂
Toto je veľmi zaujímavý úryvok, veľmi odvážny… ale stojí za zamyslenie sa- čo sa deje v našich vzťahoch, vo vzťahoch našich priateľov/známych…aké sú naše/ ich vzťahy, manželstvá?
Vzdát se snažení i úsilí a přijmout NIC, že nejsem nic a nikdo, bývá velkou výzvou. Nezaplňovat již žádnou prázdnotu a nenaplněné potřeby z dětství jakoukoli náplastí, ale říct DOST – teď jsem dospělý a beru za to veškerou zodpovědnost, už nemusím plnit žádnou prázdnou díru, o nic se snažit, usilovat o to někým se stát, aby to přineslo uspokojení mě, nebo lidem, kteří mi celoživotně zrcadlí mé rodiče.