Proč Kristus říkal: „Největší nepřátelé člověka jsou domácí jeho“?
Zamysleme se, co je to cit lásky:
Na jedné straně je to touha spojit se s milovanou osobou, na druhou stranu štěstí z maximálního výdeje energie směrem k druhému člověku, spojení dvou protikladů. Pokud však „srůstám“ s milovaným člověkem, energie lásky přestává proudit a stane se nepotřebnou.
Ale i naopak, pokud se odpoutávám a odcházím, láska může zeslábnout.
Zlovolná mysl se napájí jedem hněvu. Není schopna zastavit se ani na okamžik a všimnout si, co cítí nebo jak se chová. Je to mysl, která ztratila perspektivu. Jakmile se jednou chopí vedení, škodám, které páchá, není konce. V některých případech se soustřeďuje na pomstu, jindy jen na ovládání a prosazování svého.
Spokojenost v partnerském vztahu je něco, po čem touží většina z nás. Většina z nás si přeje, aby jeho vztah s partnerem byl plný Lásky, harmonie a souznění. Místo toho hodně lidí žije svůj Život s tím, že po takovém vztahu touží, ale žijí něco jiného.
Žijeme v zvláštnej dobe. Vieme presne, kedy sa daný párik rozišiel. Už tam nedávajú zaľúbené fotky, nekomentujú si každý status a niektorí dokonca nie sú ani priatelia. Život na internete vyzerá omnoho krajšie ako v skutočnosti a teba chytajú depresie, prečo sa, sakra, všetci majú dobre, cestujú, majú partnera alebo sú na koncerte, zatiaľ čo ty žiješ vraj normálny život.
Většina lidí prostě nestojí o to, poslouchat dobré zprávy. Mají raději ty špatné, protože jim poskytují důvod ke stížnostem na život. Mnozí mají ve výzbroji celý arzenál příběhů se špatným koncem, které by nás měly přesvědčit o tom, že světu vládne zlo. Po jistou dobu kdesi působila rozhlasová stanice, která zásadně vysílala pouze dobré zprávy. Ovšem zkrachovala.
Když máte zlost, kněz vám řekne že se nemáte rozčilovat, protože to není správné. A co uděláte?