Když kdysi filosofka Hannah Arendtová pracovala s tématem zla v nás, napsala, že nejhorší zlo je vykonáváno „jen tak“. Označila za největší problém přicházející „moderní doby“ dobrovolný rozchod člověka s odpovědností za svůj osud, za svůj vztah k životu, k lidem, k partnerovi. Nejhorší zločiny nebývají vedeny žádnou ideovou pohnutkou, ale normálností.
Někdy se ptáte, proč se nedostavují žádné pozitivní výsledky, když vkládáte tolik energie a snahy do svých změn a činíte všechny možné kroky směrem ke svým cílům. Důvodem mohou být přesvědčení, která nosíte ve svém podvědomí, slova, která říkáte, aniž byste si uvědomovali jejich dopad a působení, nebo něco, co děláte či říkáte vědomě, ale nepovažujete to za překážku. Ovšem, tak jako nevidíte nos mezi svýma očima, nevidíte také tyto věci. Abyste si je mohli uvědomit a něco s nimi podniknout, potřebujete nastavit zrcadlo.
To, co máte, to je dar, nikoli splátka dluhu.
Přestaňte si to plést.
„Vše, co mne nezabije, mne posílí!“ Tak to napsal Nietzsche. Později zešílel a zemřel. Protože jsou to sice krásná slova, ale nejsou pravdivá. Všechno, co nás nezabije ihned, nás zabíjí po troškách, nepozorovaně. Zabíjí to naši laskavost a důvěřivost. Něhu a upřímnost. Otevřenost, štědrost, jasný pohled a laskavé srdce…
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
Pretože v minulosti a v budúcnosti sú naše myšlienky a naše pocity vždy žijú v súčasnosti, ako aj cit lásky. Preto ten, kto vie žiť „tu a teraz“ je človek, pre ktorého sú pocity dôležitejšie ako myšlienky, pre ktorého je láska na prvom mieste a na druhom rozum a úsudok.
zdroj: Sergej Lazarev – Diagnostika Karmy
Čím viac sa na ne sústreďujeme a robíme si z nich cieľ, tým viac na nich začneme závisieť. Závislosť vytvára strach. Začína závislosť na budúcnosti – objavuje strach z jej straty. Strach z budúcnosti vyvoláva zlé myšlienky o iných ľuďoch. Všetko sa to premení na zlé myšlienky o sebe.
Většina z nás dokáže porozumět tomu, jak se cítíme, když ztratíme blízkého člověka nebo zvířátko – ale existují i další druhy žalu, včetně toho, který cítíme vůči našemu očekávanému, ale nikdy nesplněnému životu. Následující příklad to dobře vystihuje:
Běh za štěstím je ten nejhloupější druh sportu. Všichni se kamsi řítíme. Ke světlé budoucnosti, k zítřkům, k příštímu roku, atd. Skutečná žena se tímto druhem sportu nezabývá. Pluje životem a vždycky si uvědomuje dnešek.
Přítomnost je to nejzajímavější a nejdůležitější z toho, co upoutává její pozornost.
autir: SoulofSuny
Víte, že tělo, co je mimochodem i mozek, říká ano.
Každá vaše buňka se třese radostí při pomyšlení na ten zářivý tanec .. klidně řekněme – tanec života.
Přihlížíte příjmu bezpodmínečné lásky a přesto vám může v duchu zvonit zvonek obezřetnosti ..
Cítíte, že něco není v pořádku.