Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.
Jakmile pochopíte, jak důležité je, být nezaujatým pozorovatelem všeho co se děje ve vašem nitru, budete mít k dispozici nejmocnější transformační nástroj.
„V mužské duši je bytost, nezraněný muž, který věří, že je dobrým, který nemá žádné pochyby o životě, který je nejen moudrý, ale také se nebojí zemřít. Někdo by jej nazval samotným bojovníkem.
„Je třeba mě potrestat“ – tím vytváříme nadbytečný potenciál. Odplatou za pocit viny bude vždy trest. Pokud se pocit viny nedostaví, nemůže následovat trest.
Být pesimistický a čekat to nejhorší je projevem posttraumatického syndromu. Nedoufáme, dokonce se ani nesnažíme, a tím se bláhově chráníme před budoucím zklamáním.
Životní plány jsou vždycky těsně spojeny s lidmi kolem nás, s jejich city, myšlenkami i činy. Jednání svých blízkých se snažíme předvídat a očekáváme od nich určité chování. Jenže to se ne vždy potvrdí. Nevyhnutelně následuje zklamání.
Nabízíme vám článek, v němž autorka na vlastním příkladu ukazuje, jak je možné se takového očekávání vyvarovat a dosáhnout harmonického vztahu.
Zázračné proměny
Každý čas od času pociťuje hněv, strach, zklamání, únavu nebo napětí. Avšak ne každý ví, jak je změnit v sílu, klid, sebejistotu a lásku. Staří mudrci věděli, že emoce, i když třeba negativní, v sobě nese velikou energii. Pokud se tuto energii naučíme ovládat, budeme ji moci využít ve prospěch svůj a svých blízkých. Jak toho dosáhnout? Nabízíme několik malých lekcí „mentálního aikida“.