Kde jsou dva lidé, jsou i různá mínění. Každý den musíme podstupovat větší či menší střety. Čím více sociálních rolí člověk má, s tím větším množstvím názorů se setkává. Protikladná mínění někdy vedou ke skutečnému psychologickému boji s oponentem. Občas to končí docela bolestivými duševními šrámy. Je to však nezbytné?
“Tělo si všechno pamatuje“ – tak zní jeden ze zákonů psychosomaticky orientované psychoterapie. Tělo uchovává veškeré vzpomínky a emoce, které jsme prožívali.
Ideálními partnery se stáváme postupně. Potřebujeme čas, pocit blízkosti a sounáležitosti. Možná již delší dobu žijeme se svým ideálním partnerem, ale ještě jsme to nepoznali.
Někdy máme svého ideálního partnera po svém boku a nepoznáme to. Abychom to rozpoznali, potřebujeme čas a důvěru, pocit blízkosti a sounáležitosti.
Protože v tomto vesmíru žádné náhody neexistují, proto nemůže být náhodné ani tak důležité setkání, jako je mé setkání s partnerem. Toto setkání jsme si vybrali, abychom absolvovali určité učební kroky.
Jisté mladé stvoření se mě nedávno zeptalo, jaké to je, být stará. Poněkud mě to zarazilo, neboť se nepokládám za starou. Když stvoření mou reakci zpozorovalo, upadlo do strašných rozpaků, ale já jsem mu řekla, že je to zajímavá otázka, že si ji promyslím a posléze mu řeknu, k čemu jsem došla.
Sebepoznání nemůže být nijak předáno, nemůže být nalezeno v knihách. Musíme je objevit.
Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně běžná hra vášní je na programu tehdy, když se muž, který nikdy opravdu nedospěl, zamiluje do ženy, která si myslí, že z něj možná dokáže udělat dospělého člověka.
„Myšlenky a pocity jsou proudy sil. Proto byste měli vždy dbát na kvalitu každé myšlenky a každého pocitu, které v sobě přijmete a živíte.