Duševní bolest je na naší životní cestě jedním z nejjistějších příznaků toho, že jsme se nevydali správným směrem. Pocit stesku a podivná neklidná předtucha ukazují, že se člověk vydal proti své vlastní přirozenosti, proti svým nejvyšším zásadám a skutečným hodnotám.
August zvolíme, užívajte si ho v miernom tempe… oddychujte priatelia, počas leta načerpajte dostatok vnútornej sily, zdravia, pozitívnych energií a lásky na druhú polovicu roka 🙂
Nikdy nevíme, kdo bude potřebovat naši pomoc, stejně jako nemůžeme vědět, kdo přijde v těžké chvíli na pomoc nám. V této souvislosti nás velmi oslovila příhoda ze života spisovatele Franze Kafky. Jednoho dne se náhodně setkal se skutečným žalem a nezůstal lhostejný.
Kde jsou dva lidé, jsou i různá mínění. Každý den musíme podstupovat větší či menší střety. Čím více sociálních rolí člověk má, s tím větším množstvím názorů se setkává. Protikladná mínění někdy vedou ke skutečnému psychologickému boji s oponentem. Občas to končí docela bolestivými duševními šrámy. Je to však nezbytné?
“Tělo si všechno pamatuje“ – tak zní jeden ze zákonů psychosomaticky orientované psychoterapie. Tělo uchovává veškeré vzpomínky a emoce, které jsme prožívali.
Ideálními partnery se stáváme postupně. Potřebujeme čas, pocit blízkosti a sounáležitosti. Možná již delší dobu žijeme se svým ideálním partnerem, ale ještě jsme to nepoznali.
Někdy máme svého ideálního partnera po svém boku a nepoznáme to. Abychom to rozpoznali, potřebujeme čas a důvěru, pocit blízkosti a sounáležitosti.
Protože v tomto vesmíru žádné náhody neexistují, proto nemůže být náhodné ani tak důležité setkání, jako je mé setkání s partnerem. Toto setkání jsme si vybrali, abychom absolvovali určité učební kroky.
Jisté mladé stvoření se mě nedávno zeptalo, jaké to je, být stará. Poněkud mě to zarazilo, neboť se nepokládám za starou. Když stvoření mou reakci zpozorovalo, upadlo do strašných rozpaků, ale já jsem mu řekla, že je to zajímavá otázka, že si ji promyslím a posléze mu řeknu, k čemu jsem došla.