Co vás zneklidňuje? Jaký dojem děláte na druhé. Ale proč vás ti jiní vlastně tak vzrušují, dokonce natolik, že nedokážete v klidu žít? Každého určitě zajímá, co si o něm myslí ostatní. Jedni zajímají vás, jiné zajímáte vy…
Hledáte k sobě dokonalou, spřízněnou duši a toužíte po bezkonfliktním vztahu? Idea je to krásná, ale žádná dokonalá duše se v pozemské inkarnaci nenachází. Pokud takovou spřízněnou duši hledáte, s představou naprosto dokonalého a bezkonfliktního života, patrně se snažíte marně. Možná se vám uleví, a rychleji najdete partnera pro harmonický (nikoliv dokonalý) vztah, pokud připustíte, že nikdo nejsme bez chyby. Pouze skrze konflikty se rozvíjíme, poznáváme svět a sebe sama.
Všichni lidé se v zásadě dopouštějí stejné globální chyby – hromadí v sobě mlčenlivé výhrady. Raději neřeknou to, co uvnitř cítí.
Tak tedy došlo ke konfliktu, znamená to, že začal rozvoj.
První model chování: člověk je naštvaný, urazí se, je podrážděný a to ho povzbuzuje k aktivnímu jednání.
Druhý model: člověk se zlobí, urazí, ale nic nedělá. A jestliže v prvním případě narůstá jeho nenávist k druhým, pak v druhém – vznítí se nenávist k samému sobě, navalí se nechuť žít, začíná deprese.
Existuje třetí model chování: vyhýbání se konfliktu. Člověk se nezlobí, neuráží a nic nedělá.
Skvele, s humorom – ale pravdivo napísané 😀
Rozvíjení schopnosti „odpoutat se“ urychlí váš růst. Vzpomeňte si na nějakou zkušenost ve svém životě, kdy jste něco opustili nebo změnili a začalo se vám dařit lépe než dřív. Jednou ze zkoušek duchovního růstu je naučit se uvolnit s požehnáním to, co vám už neslouží, a přijmout to nové, co přichází.
Když se unavíš hledáním štěstí tam „venku“ a nevyhnutelně zjistíš, že tam „venku“ nelze najít nic z toho, co hledáš, možná tvůj pohled se přirozeně stočí směrem dovnitř, do sebe, do svého nitra a ty začneš pátrat v jiných vodách.