Je-li ti zatěžko dát dětem volnost, uvědom si, že děti si přinášejí s-v-o-u karmu.
Děti samy musí žít svůj život.
Můžeš jim v mnohém pomoci, ale nemůžeš za ně převzít jejich život, i když jim samozdřejmě můžeš svou láskou, péčí a svými modlitbami mnohé ulehčit.
Chovej se k nim láskyplně, neboť jen láska ti ukáže cestu.
A ještě něco.
Svoboda – to je radost. Pokud ve vašem životě není žádná radost, znamená to, že v něm ani není svoboda. Nesvoboda se vkrádá do četných oblastí našeho života. A největší a nejzávažnější nesvoboda se projevuje právě v rodinných vztazích: manželé často ovládají své manželky a naopak manželky ovládají mnohdy své manžele. Stává se také, že si rodiče dávno dospělých dětí přivlastňují právo zasahovat do nejrůznějších aspektů jejich života. Víme-li, že oblast rodinných vztahů může „nasát“ tolik nesvobody, napadne nás otázka: jak je vůbec možné vybudovat šťastnou rodinu a radovat se ze života? Platí také to, že svoboda bez lásky se může přeměnit v nezodpovědnost a v egoismus.
V dávných předhistorických časech, kdy na Zemi žily strašlivé divoké šelmy a svojí dravostí sužovaly rozsáhlá území, kdy podnebí bylo tak chladné, že zmrznout na rampouch bylo mnohem snazší než najít něco k jídlu a vedra zas naopak dováděla k šílenství, žil na Zemi jeden početný kmen a v něm žena, o níž vznikla legenda předávaná od matky k dceři po celé dlouhé generace.
Vztah si můžeme představit jako společný prostor – dům, nebo byt.
Jeden z vás investuje větší částku, aby pořídil dům jako prázdný prostor. Jeho úkolem je dávat partnerství vnější podobu, bez jeho zdí, by tento prostor neměl hranice a nebylo by kde tvořit jeho vnitřní krásu. Druhý z vás investuje množství času, tvořivosti a citu pro utváření vnitřního vybavení, bez jeho intuice a vedení, by vnější krása domu byla jen studeným a nevyužitým prostorem. Zvelebuje každý kout, aby byl nejen útulný, ale i praktický.
Někdy zapomínáme, že jsme nejdůležitějšími lidmi svého života. Umění říci ne, když se vám něco nezamlouvá, z vás ještě nedělá egoistu. Musíte si začít vážit sami sebe.
Dani Johnsonová vyrostla v chudé americké rodině. V sedmnácti porodila, v jednadvaceti se ocitla na ulici, ve třiadvaceti vydělala svůj první milion. Dnes je úspěšnou podnikatelkou, matkou pěti dětí a babičkou několika vnuků. Na svých seminářích vypráví o zásadách, které uplatňovala a uplatňuje při výchově dětí.
Duchovní růst není o tom se od něčeho osvobodit, utéci do ústraní, s nikým se nestýkat, neustále meditovat nebo se na vše jen usmívat.
Ani se zbavit emocí a být neustále nad věcí.
To jsou všechno jen pózy, které se mylně pokládají za ten „správný“ přístup, za „správnou“ cestu k osvícení a zvýšení duchovnosti.