Věrnost své vlastní cestě

Až vykročíte na svou cestu, můžete se někdy setkat s nelibostí lidí kolem vás. Lidé ve vašem okolí se mohou cítit ohroženi, když začnete růst anebo se nějak měnit. Bojí se, že ztratí vaši lásku. Místo abyste se cítili ohroženi jejich odporem, raději jim pošlete více lásky a soucítění. Takový odpor druhých někdy může být opravdovým darem. Jeho překonáváním totiž posilujete svá vlastní rozhodnutí a rozvíjíte si větší odvahu a oddanost své vlastní cestě. Možná jste si někdy všimli, že když vám někdo řekne, že něco nezvládnete, rozhodnete se právě naopak dokázat, že to zvládnout můžete. 

VDĚČNOST ZA PROCES A DŮLEŽITOST PŘIJÍMÁNÍ

Čím těžší se to zdá, tím větší vděčnost za to všechno, co se v procesu děje. Udělat z toho největší přednost a poděkovat. Bez odporu a nebo apatie – bez myšlenek: nic necítím, necítím své tělo, necítím sebe… Nevím už jak dál, i když už všechno vím…. tak jsem jen jednoduše NEPŘIJAL/A TO, CO JE – SVŮJ PROCES A SEBE V NĚM.

To, co říkáte, vytváří vaši realitu

SVĚT ZÁZRAKŮ·

Nedávno za mnou přišla jedna žena a vykládala mi, jak špatně se jí daří v její práci. „Je ale nemožné najít jakékoli jiné místo,“ říkala mi. „Nikde nic není. Vůbec nic.“
Přestože jsem pro to neměla žádný hmatatelný důkaz, měla jsem silný pocit, že určitě není nemožné, aby si nějaké jiné místo našla a že někde nějaké určitě existuje. Jen o něm neví. Zatím.

Text, který léčí duši

Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.