Výročí poté, co jsme zažili ztrátu milované osoby, v nás často mohou vzbuzovat bolest. Jestliže jsme zažili ztrátu milované osoby, přibudou nová výročí, jako je den, kdy tato osoba zemřela. A každé jednotlivé výročí smrti milované osoby je pro nás důležité: výročí jednoho měsíce, šesti měsíců, jednoho roku a tak dále.
Jednou z chyb, které děláme, je ta, že se truchlících lidí ptáme, jak jim můžeme pomoci. Často jsou natolik ztraceni ve svém vlastním zármutku, že stěží rozpoznávají své potřeby. Je v pořádku se zeptat; ale vězte, že můžete prostě přijít a pomoci.
Kopec návodov, ako zmeniť momentálne nastavenie 🙂
Tlak společnosti na nevědomost mas je obrovský. K manipulaci s davem využívá podvědomých a nevědomých traumat vnitřního dítěte. Trauma je vlastně vytržení části naší duše a zavření do temného sklepení, kde po určité době tato část naší bytosti zdivočí. Pro vládnoucí elitu je výhodné, aby se v sobě člověk nevyznal.
Protože vše se děje nejprve na jemné úrovni pole, znamená to, že do tohoto procesu jsou zapojené naše pocity. Naše podvědomí ví vše, co se v budoucnosti stane. Naše podvědomí může ovlivnit to, co se děje a stane.
A v takovém případě vyvstává otázka: proč lidé nasednou do letadla, které musí havarovat? Proč si člověk vybere tu cestu, na které ho čeká dřívější smrt?
Paul Brunton
Může se zdát, že hluboký a stálý vnitřní klid, který není ovlivněný zmatky naší doby, nelze nalézt. Přesto jej však někteří nalezli. Z toho je zřejmé, že pátrání po vnitřním míru není beznadějné. Mír v lidských srdcích a v jejich vztazích není marným snem. Je opravdu možné dosáhnout takového vnitřního míru, že negativní myšlenky a emoce víří kolem nadarmo? Tohoto stavu mysli lze skutečně dosáhnout usměrňovaným životem, pročištěním citů a prováděním mystických cvičení. Touha po míru může být v člověku ukryta, potlačována a ignorována po mnoho let, ale nakonec musí vystoupit na povrch.
Když člověk uvažuje o štěstí, myslí obvykle nejdřív na to, že být šťastný není nic snadného. A když se pak zamyslí nad vlastním životem, říká si, že tak či tak je dost šťastný. Kanadský motivátor, autor knih a velký propagátor pozitivity a obyčejné radosti Neil Pasricha je si jist, že abychom se cítili šťastni, stačí zkrátka trénovat vlastní mozek.
„Pokud žijete v orientaci na strach, vyvede vás z míry kdejaká maličkost. I v období, kdy se vám vše daří, vyhlížíte na obzoru nějaké potíže. Bojíte se, že vás někdo z něčeho obviní, že vás někdo napadne, poníží, nebo naopak trávíte čas tím, že obviňujete druhé, život, Boha nebo osud za ten mizerný úděl, který vám přisoudil.
Když jsi zklamán nebo ses urazil, myslíš si, že se to děje tobě.
Každá touha a přání posilují tuto největší iluzi – že jsi osobnost, existuješ v těle, tělo jsi ty a tvé jméno to vše zastřešuje.