Dobro a zlo jsou relativní pojmy, proto je pro lidi tak těžké se v nich vyznat a objektivně je posoudit. Intelektuálové rádi zabředávají do mnohahodinových filozofických polemik o tom, kde končí dobro a začíná zlo, co je ještě přijatelné a co už ne atd. Všechny tyto dalekosáhlé diskuze nejsou ničím jiným než velkou ztrátou času.
Těžko spočítat, kolik různých syndromů by se dalo najít v lidských myslích. Každý z nás má hromádku nějakých otravných příznaků, kterého trápí někdy víc, někdy míň a brání mu šťastně a klidně žít. Jak s nimi naložit? Je to léčitelné. A to ne léky, ale právě jen silou vlastní mysli.
Ďakujeme Lucke za skvelý článok 🙂
„Lidé, kteří neumí sami sebe ani druhé milovat, budou kritizovat a soudit vždy a kohokoli. Je jedno, jak hodní a dobří jste, tito lidé vždy najdou něco ke kritizování a souzení. Neberte si to osobně. Jsou v pasti vlastního ega a negativity, cítí se špatně, jsou frustrováni vlastním chováním a tím, co si jím zpětně přivolávají do života, a tak vězte, že to nedělají proto, že byste byli špatní, ale prostě proto, že si tím ulevují od vlastních pocitů frustrace a absence vlastní lásky.
Keď spoznáš pravú podstatu materiálneho sveta, zaženieš smútok; keď spoznáš pravú podstatu ducha, dospeješ k blaženosti.
Bhagavadgíta(13.1)
„Jednou z důležitých věcí napomáhajících vám k vnitřní svobodě je vaše víra v sebe samé. Víte-li, že se můžete spolehnout na svou schopnost postavit se sami za sebe, hovořit za sebe, odmítnout něco akceptovat a nedovolit si nikým ubližovat, máte pocit jistoty i bezpečí sami v sobě. V takovém případě nemáte strach z nikoho ani ničeho jiného, protože víte, že se umíte ke všemu zdravě postavit a jednat tak, jak uznáte za nejlepší. Vycházíte z pozice síly a lásky a úcty k sobě i k druhým. Víte, že jste to VY, kdo rozhoduje o tom, co připustíte a co nikoli.
NEJOBTÍŽNĚJI SNÁŠEJÍ LIDÉ ŠŤASTNÉHO ČLOVĚKA …Honoré de Balzac
Proč? Páč šťastný člověk je nebezpečný. Mohl by je totiž „nakazit“ štěstím. Proto je nejlepší šťastného člověka izolovat. Nejlépe do nějakého ústavu. Tady u nás kde žiji já, je nejbližší takové zařízení ve Lnářích. A tam mě chtěla taky poslat i jedna doktorka. Bože mamko, to byla legrace viď!?
Děti, které vyrostly doma u alkoholika, si rozvíjejí obdobné osobnostní rysy a vlastnosti. Dr. Janet Woititzová vydala bestseller „Dospělé děti alkoholiků“ v roce 1983. V něm vyjmenovala 13 vlastností dospělých dětí alkoholiků, přitom však tyto vlastnosti přisuzovala i těm dětem, které vyrostly v domácnostech, v nichž se vyskytovaly jiné kompulzivní poruchy chování jako např. gamblerství, zneužívání drog nebo přejídání. Dospělé děti, které doma zažily chronické nemoci, přísné náboženské zásady, pěstounskou péči a různé dysfunkce, mají podle doktorky Woititzové tyto vlastnosti rovněž.