Když prožíváme v životě velkou ztrátu, cítíme to v těle, jako když se zastaví srdce. Bolest ochromí celé tělo, všechna očekávání a naděje vložená do toho, co jsme ztratili, se rozletí na malé kousky, které se pak marně snažíme poskládat zpět. Stejně jako srdce se zastaví i život, protože je nutné postavit život nový a začít zase od nuly.
Znovu zopakujeme staré .. lebo mnohí potrebujú opakovanie 😉
Otvorte svoje srdce.
Naviažte spojenie so svojimi pocitmi a zdieľajte ich s druhými.
Náročná, avšak dôležitá pravda je, že nie je možné dosiahnuť uzdravenie, bez toho aby ste si predtým pripustili svoju bolesť, strach a smútky.
Výročí poté, co jsme zažili ztrátu milované osoby, v nás často mohou vzbuzovat bolest. Jestliže jsme zažili ztrátu milované osoby, přibudou nová výročí, jako je den, kdy tato osoba zemřela. A každé jednotlivé výročí smrti milované osoby je pro nás důležité: výročí jednoho měsíce, šesti měsíců, jednoho roku a tak dále.
Jednou z chyb, které děláme, je ta, že se truchlících lidí ptáme, jak jim můžeme pomoci. Často jsou natolik ztraceni ve svém vlastním zármutku, že stěží rozpoznávají své potřeby. Je v pořádku se zeptat; ale vězte, že můžete prostě přijít a pomoci.
Kopec návodov, ako zmeniť momentálne nastavenie 🙂
Tlak společnosti na nevědomost mas je obrovský. K manipulaci s davem využívá podvědomých a nevědomých traumat vnitřního dítěte. Trauma je vlastně vytržení části naší duše a zavření do temného sklepení, kde po určité době tato část naší bytosti zdivočí. Pro vládnoucí elitu je výhodné, aby se v sobě člověk nevyznal.
Protože vše se děje nejprve na jemné úrovni pole, znamená to, že do tohoto procesu jsou zapojené naše pocity. Naše podvědomí ví vše, co se v budoucnosti stane. Naše podvědomí může ovlivnit to, co se děje a stane.
A v takovém případě vyvstává otázka: proč lidé nasednou do letadla, které musí havarovat? Proč si člověk vybere tu cestu, na které ho čeká dřívější smrt?
Paul Brunton
Může se zdát, že hluboký a stálý vnitřní klid, který není ovlivněný zmatky naší doby, nelze nalézt. Přesto jej však někteří nalezli. Z toho je zřejmé, že pátrání po vnitřním míru není beznadějné. Mír v lidských srdcích a v jejich vztazích není marným snem. Je opravdu možné dosáhnout takového vnitřního míru, že negativní myšlenky a emoce víří kolem nadarmo? Tohoto stavu mysli lze skutečně dosáhnout usměrňovaným životem, pročištěním citů a prováděním mystických cvičení. Touha po míru může být v člověku ukryta, potlačována a ignorována po mnoho let, ale nakonec musí vystoupit na povrch.