Od malička nám je vštěpováno, že musíme pomáhat druhým. Že se nám to vrátí, a tak jak pomáháme my, tak bude pomoženo nám. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno. A tak se celé životy honíme jak blbci aby se všichni kolem nás měli dobře a doufáme se zataženou prdelí, že se jednou karta obrátí.
Pokud ti život zrovna nenahrává, nepřestávej se mít rád.
Pokud ti vnitřní hlas šeptá samé špatné předpovědi,
nevěř mu a měj se stále rád.
Když prožíváme v životě velkou ztrátu, cítíme to v těle, jako když se zastaví srdce. Bolest ochromí celé tělo, všechna očekávání a naděje vložená do toho, co jsme ztratili, se rozletí na malé kousky, které se pak marně snažíme poskládat zpět. Stejně jako srdce se zastaví i život, protože je nutné postavit život nový a začít zase od nuly.
Znovu zopakujeme staré .. lebo mnohí potrebujú opakovanie 😉
Otvorte svoje srdce.
Naviažte spojenie so svojimi pocitmi a zdieľajte ich s druhými.
Náročná, avšak dôležitá pravda je, že nie je možné dosiahnuť uzdravenie, bez toho aby ste si predtým pripustili svoju bolesť, strach a smútky.
Výročí poté, co jsme zažili ztrátu milované osoby, v nás často mohou vzbuzovat bolest. Jestliže jsme zažili ztrátu milované osoby, přibudou nová výročí, jako je den, kdy tato osoba zemřela. A každé jednotlivé výročí smrti milované osoby je pro nás důležité: výročí jednoho měsíce, šesti měsíců, jednoho roku a tak dále.
Jednou z chyb, které děláme, je ta, že se truchlících lidí ptáme, jak jim můžeme pomoci. Často jsou natolik ztraceni ve svém vlastním zármutku, že stěží rozpoznávají své potřeby. Je v pořádku se zeptat; ale vězte, že můžete prostě přijít a pomoci.
Kopec návodov, ako zmeniť momentálne nastavenie 🙂