Ať už je to spravedlivé nebo ne, lidé, kteří nemají dobré vztahy s rodiči, nebývají bez problémů ani ve svém vlastním dospělém životě. Nepřítomnost přijatelného modelu chování, vnitřní konflikty, nízká sebedůvěra, závislost na tom, co si myslí ostatní, to ještě ani zdaleka není všechna nálož „ublíženého dítěte“. A dokud se nezbaví své ublíženosti a nepřestane věčně někomu něco dokazovat, jeho životní nezdary se budou jenom opakovat.
Mnoho let jsem přednášel sexuologii studentům medicíny Státní louisianské university v New Orleans. V posluchárně, obklopen stovkami téměř hotových lékařů, jsem požádal o dva dobrovolníky k „demonstraci doteků“. Jednomu z nich jsem řekl, aby vzal druhého za ruku a hladil mu ji.
Mnozí rodiče vzdychají: „Já jsem dobrý spořádaný člověk, ale nijak nemohu pochopit, jak to, že mám takové dítě! Nikdy nemarním čas naprázdno, pořád něco dělám. Chci, aby byl pořádný, a on vůbec není rozmazlený, ale zkazili ho kamarádi a škola, to vím určitě.“
L.L.Hayová- Miluj svoj život
Odpustenie sebe i ostatným nás oslobodzuje od minulosti. Odpustenie je odpoveďou takmer na všetko. Ak neplynieme voľne s tokom života, spravidla lipneme na nejakom okamihu z minulosti. Môže to byť ľútosť, smútok, ublíženie, strach alebo vina, stud, hnev alebo odpor, ba niekedy túžba po pomste. To všetko pramení z neschopnosti a neochoty odpustiť, odpútať sa od minulosti a žiť prítomnosťou. Priblížím vám to pomocou nasledujúcich cvičení.
Aby člověk mohl to, že se nyní necítí dobře, zdůvodňovat něčím ze vzdálené minulosti (například z dětství), musí onu nepříjemnou vzpomínku udržovat při životě, a tím v sobě aktivuje její vibrace. Bez ohledu na to, zda se nepříjemná situace týká rodiče, sourozence, spolužáka, který vás šikanoval, nebo špatného učitele, neustálé přemýšlení nad ní způsobuje problém i po mnoha letech.
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
AKO SA CHOVAŤ K „ZLÝM“ RODIČOM.
„….Ak je pre mňa môj rodič tvrdý, krutý, čiže ma nikdy neľúbil, tak ani u mňa nikdy nebude lásky k blížnemu….“ Dievča si myslí, že ho rodičia nikdy nemilovali. Nemôže milovať muža, pretože sa stále vracia v podvedomí ku skúsenosti rodičov, prenáša to do vzťahu k mužovi a nič sa jej vo vzťahu nedarí. Pozrite sa na svoje vnímanie rodičov.
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
U mnohých žien som videl ten istý obraz. Túžba prijímať pozitívne emócie a potešenie od milovaného človeka je obrovská a pripravenosť na bolesť a problémy je okolo nuly. V tomto prípade sa pýcha a žiarlivosť nezvyčajne, rýchlo a nevyhnutne zvyšuje. Potom nasleduje agresivita alebo depresia, choroba, ťažké konflikty a rozpad rodiny. Je pravda, že v prípade vážnej choroby jedného z manželov môže rodina zostať. Choroba, ponižujúca žiarlivosť a pýchu, pomáha udržiavať lásku a súdržnosť.
„Hodně lidí ve vztahu trpí převážně díky tomu, že od druhého něco očekávají. Očekávají, že když sami často říkají „miluji tě“, bude to říkat i jejich partner a už jim nedochází, že ten druhý to třeba nedokáže vyjádřit slovy, ale za to to projevuje pohledem do očí nebo upečením zatracené bábovky, kvůli které jde do pitomého obchodu koupit kokos na posypání, který jinak k smrti nesnáší, že když oni jsou schopni a ochotni snést druhému modré z nebe, že ten druhý by udělal totéž pro ně.
Co je vnitřní mír? Všichni o něm máme v mysli nějakou představu. Dosáhli jste tohoto stavu mnohokrát – někdy na okamžik, jindy dokonce na hodiny – a tak víte, co to je cítit vnitřní mír. Na cestě růstu se učíte vytvářet si tento pocit nezávisle na okolním dění a nepotřebovat k tomu, aby se lidé kolem vás chovali určitým způsobem.