Běh za štěstím je ten nejhloupější druh sportu. Všichni se kamsi řítíme. Ke světlé budoucnosti, k zítřkům, k příštímu roku, atd. Skutečná žena se tímto druhem sportu nezabývá. Pluje životem a vždycky si uvědomuje dnešek.
Přítomnost je to nejzajímavější a nejdůležitější z toho, co upoutává její pozornost.
Většina z nás dokáže porozumět tomu, jak se cítíme, když ztratíme blízkého člověka nebo zvířátko – ale existují i další druhy žalu, včetně toho, který cítíme vůči našemu očekávanému, ale nikdy nesplněnému životu. Následující příklad to dobře vystihuje:
Ve stejné situaci reagují různí lidé různě. Zvláště to platí pro komplikace v zaměstnání nebo v osobních vztazích. Existuje názor, že pro lidi s různým pohledem na život a s různým způsobem chování je snazší se společně vypořádat s těžkostmi a zůstat párem, než pro ty, kteří se navzájem podobají. Zrnko pravdy na tom určitě je. Nabízíme vám teď článek o tom, jaké dvojice bývají nejstabilnější.
Člověk dospěje ve svém vývoji do bodu, kdy je konfrontován s tímto tématem a přicházející události, informace a životní témata mu dávají možnosti poznání. Je to úroveň takřka mistrovská, kdy dochází k opravám na hlubší rovině a lze vše pojmout z běžného života. O co zde jde?
My všichni máme odlišné názory. Vy můžete mít ty pravé pro sebe a já mám ty pravé pro mě. Nezáleží na tom, o co v tomto světě jde, jediná věc, na které můžete pracovat, je co je pro vás dobré. Musíte se dostat do kontaktu se svým vnitřním vedením, protože to je moudrost, která zná odpovědi pro vás. Není jednoduché naslouchat sami sobě, když vám vaši přátelé a rodina neustále říkají, co máte dělat. Přesto však všechny odpovědi na všechny vaše otázky, na které se chystáte ptát, leží uvnitř vás právě teď.
Každý někdy v životě vzplanul hněvem a nenávistí, každý někdy podlehl pocitům strachu a křivdy, poddal se napětí a únavě. Mnozí lidé si však s těmito stavy nevědí rady. Tyto pocity nejsou nic jiného než neduhy, kterých je třeba se zbavit. V našem článku vám povíme, jak negativní emoce a pocity přeměnit v sílu, která vám vrátí klid a naplní vás láskou.
Byť úprimnými je pre mnohých z nás problém.
Mnohí z nás nedokážu vyjadriť svoje pocity bez vnútorného cenzora. Neodvažujeme sa byť spontánni. Namiesto toho mentálne nacvičujeme predtým, ako hovoríme s naším manželom, manželkou, rodičmi, priateľmi, deťmi a kolegami. To, čo hovoríme, nie je to isté ako to, čo si myslíme.
Nějaký pozitivní chytrák prohlásil, že život je jako zebra. Černá se střídá s bílou. A co když náš scénář uvízne v černém pruhu? Člověk kouká kolem sebe a všude prázdno. Nic než prázdnota. Do jakého megafonu pak má našinec křičet, když poblíž není nikdo, kdo by ho miloval, kdo by mu rozuměl? Dřív nebo později si každý řekne, že ho život hodil přes palubu.