Pokora a její role v uzdravování lidské duše

Pokora a její role v uzdravování lidské duše Nedostatek pokory znamená pýchu a pýcha je to nejhorší, co člověka může potkat. Právě pýcha – tj. absence pokory – stojí v prvopočátku spousty somatických chorob. Protože nemít pokoru znamená porušovat přirozené zákony života. Znamená to žít v iluzi a podporovat bujení vlastního egoismu. Pokora je naopak branou, často opomíjenou, k uzdravení nejen charakteru, ale i těla.

Čím sme?

Určite poznáte starú bájku o dvoch žabách, ktoré jedného dňa spadli do vedra s mliekom. Na prvý pohľad to boli úplne rovnaké žaby, no povahovo sa od seba odlišovali: jedna bola pesimistkou a druhá zase optimistkou. Pesimistka iba vyhlásila, že ju už nič nedokáže zachrániť a o krátky čas sa utopila. Optimistka si povedala, že hoci nevie, ako by sa odtiaľ mohla dostať, pokým len bude vládať, nevzdá boj o svoj život. A usilovne šliapala a šliapala – až kým z mlieka neušliapala maslo, nevyliezla na plávajúcu hrudku a nezachránila sa.

Potíže a růst

Sami poznáte, kdy jste na správné cestě; dveře se před vámi otevírají, objevují se ti praví lidé, potkávají vás „náhody“ a souhry okolností. Nejste-li na své vyšší cestě nebo nesledujete-li své vyšší poslání, může se vám zdát, jako byste uvízli v kaši; nic vám nefunguje. Sledujete-li svou vyšší cestu a vaše energie proudí, obvykle si žijete dobře a s lehkostí. To neznamená, že nemáte žádné potíže.