Představte si, že stojíte proti někomu, kdo doslova kypí hněvem a křičí na vás. Nejradši byste mu odpověděli stejně. Jenomže když budete křičet taky, situaci to nijak nezlepší. Jak se ovládnout a udržet se? Jak zadržet hněv, v čem je základní chyba a jak ji napravit? Jak ulehčit situaci nejen sobě, ale i ostatním?
Během naší duchovní praxe (sádhany) se může objevit nesčetný počet nástrah, které nás mohou odklonit z přímé vzestupné cesty, jenž nás vede k duchovnímu naplnění. Abychom neomezovali sami sebe a neuvízli ve stále stejné fázi, je nezbytné mít určitý nadhled úseku cesty, který nám zbývá projít.
„Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je.“ říká ze své vlastní zkušenosti Jeff Foster.
Možná je to proto, že v jednom bodě našeho života pojmeme víru, že tu je něco Víc Než Toto. Nějaký stav, ve kterém je nám naše „obchodní značka Pravá Přirozenost“ odhalena v celé své slávě, ve které zmizí všechny myšlenky, ego shoří a rozplyne se navždy, aniž by zanechalo jakoukoli stopu. Jakýsi stav, který je, jinými slovy, zcela odlišný od současného.
Charakter človeka môžeme ľahko posúdiť podľa toho, ako sa správa k tomu, kto pre neho nemôže nič urobiť.
(Johann Wolfgang Goethe)
Ustrašené či pochybující ego se nedokáže vyrovnat s nepříjemnými danostmi života – vyžaduje perfektní svět, na nějž má podle svého názoru nárok. Pokouší se tedy realitu přetvořit podle svých představ, usiluje o nadvládu nad událostmi. Ve výsledku se reality obává, místo aby ji s důvěrou přijalo.
Voda je pohyblivá, mäkká a prispôsobivá. No voda dokáže vymyť skalu, ktorá je pevná a nemení sa. Je pravidlom, že čo je poddajné, jemné a premenlivé, dokáže prekonať čokoľvek, čo je pevné a tuhé. Toto je ďalší paradox: čo je mäkké, je silné.
Lao Tzu
Vím jistě, kdy se v životě ženském, nacházíme v největším energetickém průseru.
To, když začneme opouštět ženskou sílu a stáváme se matkami kvočnami. Začíná tonenápadně, takže ani nepostřehnete, že jste zase uprostřed kvočního životním cyklu. Ráno vstáváte do tmy, připravujete snídaně pro děti, letíte do práce, kde se nezastavíte, pak zase letíte z práce, kontrolujete úkoly, učíte se, jdete ven, jídlo, úklid, všichni chtějí nějakou pozornost a je zase tma. Nenechte se mýlit, že když člověk dělá svoje „poslání“ tedy podniká a organizuje si čas podle sebe, že do stejného nespadne – má-li rodinu, nebo rodinný grunt – všude tak nějak lítá jako hadr na holi.
Možná jste zaznamenali, že se stoupajícím věkem vnitřní zásoba energie klesá a doplňovat ji je těžší. Obecně se má za to, že je to zákonité. Je to tak doopravdy? Co když existuje universální prostředek, které nám může pomoci, abychom se opět cítili plní sil?
Zmena zaberie len okamih. Je to vzdor voči zmene, ktorý dokáže trvať celý život.
~ Caroline Myss