SKONČIL ČAS VYSVĚTLOVÁNÍ, NASTAL ČAS ČINŮ

Doba se zrychluje a je nám stále rychleji ukazováno, kde děláme chyby a jakým směrem se vydat. Samozřejmě všichni ti, kteří zůstávají ve svých hlavách a naučených programech nic nepozorují. Žijí si svým „ životem“, kde otrokem i otrokářem jsou především sami sobě. Mají stále větší nároky, a to především v hmotném světě. Neustále plánují dopředu, do budoucnosti, žijí na dluh, a neuvědomují si, že jim utíká mezi prsty Přítomnost. K tomu všemu si v tom velice libují a většinou se chovají jako mistři světa. Ego velí a rozhoduje v jejich životech. 

Text, který léčí duši

Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.

Jak Vesmír přijímá naše modlitby?

Každá modlitba je formou dialogu se Zdrojem a dialog je nejvyšší a zároveň nejintimnější forma komunikace, ale také naplnění člověka, neboť člověk se naplňuje ve vztazích, tedy v komunikaci. Modlitba má v historii hlavně východního křesťanství velký význam, neboť je pokládána za nejvyšší formu našeho vztahu s Bohem. Modlitba je prostředkem, kdy se překonává bariéra mezi nanejvýš dokonalým a nekonečným Zdrojem a omezeným a smrtelným člověkem. V tom je také podobná dialogu mezi dítětem a rodičem.