Hromadíme a plníme – přitom jsme prázdni

Společnost, ve které žijeme, nás učí hromadit. Čím víc, tím líp. Plníme své sociální zdi množstvím skvělých nebo alespoň vtipných příspěvků, plníme své byty množstvím nejnovější elektroniky, plníme svá břicha moderními potravinami, plníme svůj krevní oběh alkoholem/adrenalinem (škrtni nevhodné), plníme své životy potřebnými lidmi, svoji hlavu plníme televizními postavami, ale na svou duši zapomínáme. Paradoxně se pak můžeme dostat do situace, kdy si ve svém přeplněném životě připadáme úplně prázdní.

Svůj život musíte žít vy sami

„Když budete ukazovat prstem a svalovat odpovědnost za to, jak se cítíte, a za to, jaký je váš život, na ostatní, moc vám to nepomůže. Nikam to nevede, když svou moc odevzdáváte vnějšímu světu a přenášíte na něj odpovědnost za to, jak dobrý život žijete. Nikam nevede, když vkládáte svůj život do rukou jiných lidí a čekáte, že ho budou žít za vás.