Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.
Jeden statočný samuraj po dlhom a hrdinskom živote prekročil prah večnosti. Skôr ako sa dostal do raja, mal prejsť peklom. Ocitol sa vo veľkej sieni. V jej strede bol stôl plný lákavých jedál. Ale tí, ktorí sedeli za stolom, boli vychudnutí, bledí, vycivení a celí podráždení od hladu. „Ako je to možné?“ pýtal sa samuraj…
Jednoduché a presné 🙂
Ďakujeme Katke za nový článok 🙂
Dážď ustane, noc skončí a zranenie sa vytratí. Nádej nie je nikdy tak stratená, aby sa nedokázala znovu nájsť.
Ernest Hemingway
