NEZASAHOVAT a NEZAHLCOVAT

Vnímám, jak moc je důležité vyprázdnit všechny informační nánosy a pečlivě vybírat, jakými informacemi (lidmi, energiemi) se chceme obklopovat, a co do sebe chceme nasávat jako houba. To není ignorace, ale volba, která rozhoduje o tom, jak se cítíme a učíme se rozlišování toho, co s námi souzní, co je naše a co naopak už…

Kdy už se pustit a odejít?

Každý z nás už zažil chvíle, kdy si nebyl jistý, jaký krok by měl dále učinit – a zda by vůbec nějaký měl dělat. 
„Mám v tomto vztahu zůstat a nebo mám odejít? Mám si udržet tuto práci, a nebo se podívat po jiné? Jsem šťastný v tomto městě a nebo bych se měl odstěhovat jinam?“
I když se můžete cítit velmi zmateni při takovém rozhodování, existují snadno rozpoznatelné varovné známky, které vám řeknou, kdy už je čas jít.

Prijatie…

Vzdát se snažení i úsilí a přijmout NIC, že nejsem nic a nikdo, bývá velkou výzvou. Nezaplňovat již žádnou prázdnotu a nenaplněné potřeby z dětství jakoukoli náplastí, ale říct DOST – teď jsem dospělý a beru za to veškerou zodpovědnost, už nemusím plnit žádnou prázdnou díru, o nic se snažit, usilovat o to někým se stát, aby to přineslo uspokojení mě, nebo lidem, kteří mi celoživotně zrcadlí mé rodiče.

SVOBODA

Pokud jsme připoutáni k osobě, věci nebo emoci, jsme uvězněni a chodíme s otěžemi a řetězem kolem nohy. Pokud byste viděli ptáka, který by byl zachycen v trnitém keři, určitě byste mu pomohli ho osvobodit, aby mohl letět. Pokud byste viděli toho samého ptáka a uvědomili si, že nebyl zachycen trny, ale vlastním strachem létat, byli byste překvapeni, ale určitě byste jej osvobodili a pokusili ho přesvědčit, aby letěl.
Jsme nádherné bytosti uvězněni v okovech opakujících se vzorců, strnulých systémů přesvědčení a emočních systémů. Je čas se osvobodit od mentálních a emočních otěží, abychom mohli vzestoupit. Oproti výše zmíněnému ptáku nemusíme čekat, až nás někdo osvobodí. Klíč leží uvnitř nás. Spousta z nás je připoutáno k přátelům, partnerům, rodinám, domovům, práci a miliónu dalších věcí. I když je to lidské, drží nás to v nižších vibracích.

Zodpovědnost za své činy

To je téma, o kterém málokdo chce hovořit a málokdo se k němu postaví čelem. Ano, je to jeden z kroků, který musí každý z nás udělat, aby mohl znovu objevit ten kouzelný chrám, který nosíme každý ve svém nitru. Jde o to, že pokud se naučíme žít v pravdě, tak pocítíme další přísun energie a přestane nám odcházet z našeho energetického pole tok energie potřebný na různé výmluvy a lži, které musíme ze strachu před reakcí okolí používat.