Odvaha důvěřovat
„Když nás někdo blízký zradí, máme na vybranou, jak se zachovat.
„Když nás někdo blízký zradí, máme na vybranou, jak se zachovat.
Čemu dovolujeme proudit do našeho života a čemu umožňujeme proudit z něj pryč? Život, stejně jako oceán, neustále stoupá a klesá, ale my se často pokoušíme ten pohyb ovládat. Zavrhujeme to, co se jeví jako těžké, a nutíme věci, aby se děly, protože chceme zažívat více radosti. Někdy se do oceánu překotně ponoříme a nepočkáme, až obdržíme náležité vybavení umožňující pohyb v jeho hloubkách. Pak zjišťujeme, že se topíme a máme potíže. Kdybychom si našli chvilku, uvědomili si celou situaci a do hloubky naslouchali sami sobě, problémy by nikdy nenastaly.
Pokud čtete tenhle dopis, znamená to, že už jsem k vám dorazilo. A hned začnu nadávat, protože mám proč! Už mě to fakt zmáhá…
Každý si s sebou přináší z minulého života spoustu dojmů, které nyní určují jeho kulturní zázemí, tělo, zdraví, nadání nebo tendence. Mohou mít natolik zásadní důsledky, že mnozí mluví o „osudu“.
Až se bude tvá pouť fyzickou realitou blížit ke svému Domovu, nebudeš prahnout po více informacích, více majetku a více zážitcích. Tvá pozornost se automaticky stočí z vnějšího světa dovnitř – do Sebe – do svého Zdroje.
Pamatujete si ještě, když vám bylo nějakých pět let a hráli jste si na hřišti s dětmi? Děti vám něco provedly. Nějak vám ublížily. Nafoukli jste se a posadili na lavičku. Seděli jste tam a říkali si: „Jak mi to mohli udělat? Proč jsou takoví?“
Dôležité si stále pripomínať…text je z roku 2014, ale pre mnohých aktuálny aj v tomto roku