Na dnes…
Tou nejposvátnější modlitbou ze všech je modlitba z vašeho srdce, nikoli z knihy, nikoli z něčích úst, nikoli od nějakého světce či boha. Uvědomte si to! A sledujte závany větru.
Tou nejposvátnější modlitbou ze všech je modlitba z vašeho srdce, nikoli z knihy, nikoli z něčích úst, nikoli od nějakého světce či boha. Uvědomte si to! A sledujte závany větru.
Človek je stvorený „na obraz Boží“ a vo svojej podstate je teda tvorcom. Tvorcom svojho sveta. Je veľmi dôležité uvedomiť si to. Svoj svet si vytvárame svojimi myšlienkami, pocitmi a emóciami. Naše konanie sa nezačína slovami ani činmi, ale našimi myšlienkami. Myšlienka je univerzálnym druhom energie, ktorá má ohromnú silu.
Jakmile se dostanete do emocionální krize nebo do náhlých potíží, začněte dělat cokoliv, co vás naplňuje. Lehněte si ke knížce, dejte si teplou sprchu, nebo si něco zvláštního kupte. Udělejte si doma místo, kde si můžete posedět a zapřemýšlet si, číst si nebo poslouchat hudbu. Udělejte něco pro sebe, změňte a zkrášlete své prostředí. Berte to jako čas, kdy máte možnost více milovat sebe sama.
… a nový začátek.
NIKDO TI NIC NEDLUŽÍ.
Je to tak jednoduché, zbavit se přeludu vlastní důležitosti a významu v očích těch, které potkáváš…
Vaši rodiče se snažili o to nejlepší s tím pochopením a vědomím, jaké měli. Nemohli vás naučit ničemu, co sami neznali. Pokud neměli rádi sami sebe, nemohli to naučit ani vás.
Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace,, zničí každou příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. … Vkládáš své štěstí do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou…
Představte si, že stojíte proti někomu, kdo doslova kypí hněvem a křičí na vás. Nejradši byste mu odpověděli stejně. Jenomže když budete křičet taky, situaci to nijak nezlepší. Jak se ovládnout a udržet se? Jak zadržet hněv, v čem je základní chyba a jak ji napravit? Jak ulehčit situaci nejen sobě, ale i ostatním?
Během naší duchovní praxe (sádhany) se může objevit nesčetný počet nástrah, které nás mohou odklonit z přímé vzestupné cesty, jenž nás vede k duchovnímu naplnění. Abychom neomezovali sami sebe a neuvízli ve stále stejné fázi, je nezbytné mít určitý nadhled úseku cesty, který nám zbývá projít.