Občas narazím na internete na články, ktoré sa stavajú kriticky k výchove rodičov. Kritizujú rodičov, že rodičia nedávajú hranice svojim deťom. Myslím si, že táto kritika pramení z bezmocnosti, z toho, že mnohí nevedia, ako s týmito deťmi komunikovať, ako si získať ich pozornosť či uznanie.
Slíbil jsem si, že nebudu přemýšlet o jiných světech. Člověk by musel zblbnout ze všech těch světelných bytostí, andělů strážných, minulých a jiných životů, mystických vizí a snů o lepším příštím.
Je jenom Jeden svět. Nezáleží na tom, že ho každý vnímá jinak, dříve nebo později se každý sám za sebe dobere k Pravdě.
Sme to, čo chceme byť. Obviňovať iných je veľmi jednoduché. Môžete stráviť celý život obviňovaním celého sveta, ale vaše úspechy, či neúspechy budú závisieť len od vás .…
Paulo Coelho
Není Vám to povědomé ? Naprosto drtivá většina lidí je takto nastavena. A společnost nás v tomto neochvějně vede. Společnost nás učí, že na všechno máme své lidi. No nakonec proč ne. Nemůžeme přeci znát a umět všechno.
Buďte spokojení pouze s vědomím toho, kdo jste, a s tím, že nevíte cokoliv jiného. Pokud to není možné, mějte aspoň jasno v tom, co nejste.
~ Mooji
„Alespoň pro dnešek si dovolte zcela přijmout vše, čím jste, v každém okamžiku. Vězte, že jste schránkou plnou světla. Dovolte si propustit veškeré pochybnosti o svých schopnostech, omyly minulosti i strach z budoucnosti.“
1
– Iyanla Vanzant
Nenechám se odradit, protože každý špatný pokus, který mám za sebou, je dalším krokem vpřed.
(Thomas A. Edison)
Kde sme mysľou, keď sme na porade, na rodinnom stretnutí, počúvame dokola to isté, niečo čo nás nebaví, nezaujíma? A ako nás iní počúvajú?