Tak tedy došlo ke konfliktu, znamená to, že začal rozvoj.
První model chování: člověk je naštvaný, urazí se, je podrážděný a to ho povzbuzuje k aktivnímu jednání.
Druhý model: člověk se zlobí, urazí, ale nic nedělá. A jestliže v prvním případě narůstá jeho nenávist k druhým, pak v druhém – vznítí se nenávist k samému sobě, navalí se nechuť žít, začíná deprese.
Existuje třetí model chování: vyhýbání se konfliktu. Člověk se nezlobí, neuráží a nic nedělá.
Skvele, s humorom – ale pravdivo napísané 😀
Rozvíjení schopnosti „odpoutat se“ urychlí váš růst. Vzpomeňte si na nějakou zkušenost ve svém životě, kdy jste něco opustili nebo změnili a začalo se vám dařit lépe než dřív. Jednou ze zkoušek duchovního růstu je naučit se uvolnit s požehnáním to, co vám už neslouží, a přijmout to nové, co přichází.
autor:
Je to příběh, který nás doprovází životem. Je to osobní verze toho, z jakého úhlu pohledu jsme se na svůj život dívali. Buď ho vyprávíme zas a znovu, chceme si ho často připomínat a vyvolávat v sobě (pokud jde o pozornost, tak i v druhých) lítost, nebo si ho necháváme v sobě a pevně ho držíme uzamčený, zdánlivě pohřbený v minulosti a možná i ve chvíli, kdy nám ho připomene přítomnost tvrdošíjně tvrdíme, že tu není žádná souvislost, byť ten POCIT….ten POCIT…. je stejný jako kdysi.
Ze ztráty udělat zisk
Slunce v konjunkci s Merkurem v Panně do 22. 9. ukazuje na silný vliv analýzy a schopnosti vidět střízlivě a zároveň kriticky okolnosti života. Schopnost rychlého úsudku, potřeby komunikace a diskuze. Snadno se nám budou vyjadřovat myšlenky a postoje.
Když se unavíš hledáním štěstí tam „venku“ a nevyhnutelně zjistíš, že tam „venku“ nelze najít nic z toho, co hledáš, možná tvůj pohled se přirozeně stočí směrem dovnitř, do sebe, do svého nitra a ty začneš pátrat v jiných vodách.
Stud, sebeponižování, vina, sebelítost – základní sebedestrukční energie, kterým je třeba v našem prostoru říci důrazně: a dost!
Jakmile začnou působit v našem prostoru, odvádí nás od života (světla), od skutečnosti a také od sebe, neboť v jejich energii přemýšlíme více o tom, jak na nás působí vnější svět a jak my působíme na něj. Motáme se pak v kruhu povrchního vnímání sebe i světa kolem nás. Nevedou nás přímo k sobě, k tomu, co skutečně potřebujeme a co potřebuje svět kolem nás, ale k výčitkám, očekávání, uzavřenosti, nelásce a strachu. Zavírají nás do falešných bublin, ve kterých je sice „bezpečno“, ale také velká prázdnota, osamělost a vyprahlost.
Je důležité být ve svém středu, vědět, kdo jste, a věnovat se hlavně svému životu, ale stejně důležité je také vnímat, jak svým počínáním ovlivňujete druhé. Vaše osobní síla poroste, když pochopíte, jak se vaše možné budoucí činy dotknou ostatních, a teprve pak se rozhodnete, do kterých z nich se pustit.