Májové ohliadnutie sa

Hoci od začiatku roku uplynul len kúsok, mám pocit, že v tomto krátkom období ubehlo snáď sto rokov. Toľko protichodných energií, informácii, extrémov čo sa ľudí, emócii ale aj prírody týka .. 7 na konci roku kosí čo jej príde pod ruku. Ale viete čo, je to dobre, aspoň vieme kto je „čierny a kto biely“. Kto áno a kto nie. Nijaké „uvidíme“ alebo „skúsime to“. Buď to bude, alebo nie. Začíname reštartom, inak, nanovo, od nuly. 

SKONČIL ČAS VYSVĚTLOVÁNÍ, NASTAL ČAS ČINŮ

Doba se zrychluje a je nám stále rychleji ukazováno, kde děláme chyby a jakým směrem se vydat. Samozřejmě všichni ti, kteří zůstávají ve svých hlavách a naučených programech nic nepozorují. Žijí si svým „ životem“, kde otrokem i otrokářem jsou především sami sobě. Mají stále větší nároky, a to především v hmotném světě. Neustále plánují dopředu, do budoucnosti, žijí na dluh, a neuvědomují si, že jim utíká mezi prsty Přítomnost. K tomu všemu si v tom velice libují a většinou se chovají jako mistři světa. Ego velí a rozhoduje v jejich životech. 

Text, který léčí duši

Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.