Na dnes…
Požehnaní sú tí, ktorí sa neboja samoty, ktorí sa neboja ostať sami vo vlastnej spoločnosti, tí, ktorí vždy zúfalo nehľadajú, čo by mohli robiť a čím by sa mohli zabaviť.
Paulo Coelho
Májové ohliadnutie sa
Hoci od začiatku roku uplynul len kúsok, mám pocit, že v tomto krátkom období ubehlo snáď sto rokov. Toľko protichodných energií, informácii, extrémov čo sa ľudí, emócii ale aj prírody týka .. 7 na konci roku kosí čo jej príde pod ruku. Ale viete čo, je to dobre, aspoň vieme kto je „čierny a kto biely“. Kto áno a kto nie. Nijaké „uvidíme“ alebo „skúsime to“. Buď to bude, alebo nie. Začíname reštartom, inak, nanovo, od nuly.
O zdraví a léčení
Většina lidí, ať už materiálně nebo duchovně zaměřených, si nejvíce cení vlastního zdraví. Jakmile se v jejich životě objeví zdravotní problém, začnou si uvědomovat hodnotu dobrého zdraví a není pro ně nic tak důležité, jako samotné uzdravení.
Probuďte svou vnitřní sílu
Stotožňujem sa a súhlasím, vyskúšané osobne + z praxe…od začiatku roku vidieť presne tieto informácie…
EDUARD TOMÁŠ – ŽIJ V TEĎ
Teď je branou do věčnosti. Nauč se odmyslit si pocit své individuální osobnosti. Je dobře žít bez tohoto pocitu. Jde to snadno, když si uvědomíš současný okamžik – TEĎ.
Nebo bytí v TEĎ.
Duchovný rozvoj a pochybnosti
ĎAKUJEME Lucke za jej postrehy 🙂
SKONČIL ČAS VYSVĚTLOVÁNÍ, NASTAL ČAS ČINŮ
Doba se zrychluje a je nám stále rychleji ukazováno, kde děláme chyby a jakým směrem se vydat. Samozřejmě všichni ti, kteří zůstávají ve svých hlavách a naučených programech nic nepozorují. Žijí si svým „ životem“, kde otrokem i otrokářem jsou především sami sobě. Mají stále větší nároky, a to především v hmotném světě. Neustále plánují dopředu, do budoucnosti, žijí na dluh, a neuvědomují si, že jim utíká mezi prsty Přítomnost. K tomu všemu si v tom velice libují a většinou se chovají jako mistři světa. Ego velí a rozhoduje v jejich životech.
Text, který léčí duši
Komu je smutno, měl by si přečíst tuto báseň v próze od amerického právníka a filosofa Maxe Ehrmanna (1872-1945). „Desiderata“ je něco jako přání šťastné cesty do budoucích časů či snad šťastné cesty životem. Ve svém deníku Ehrmann napsal: „Pokud se mi to podaří, chtěl bych tu po sobě něco nechat. Něco jako dárek, nevelký esej naplněný ušlechtilostí“. Někdy v té době napsal „Desideratu“. Bylo to v roce 1927.