VŠE SE DĚJE SAMO OD SEBE

Tak, jako se vlna noří do oceánu a přelévá se v jinou, tvůj život běží svou vlastní setrvačností.
Má svůj směr a proud, v kterém změna střídá změnu.
Pokud se bojíš toho, co bude a křečovitě se držíš toho, co je,
budeš žít ve zbytečném stresu a mentálním zmatku.

JAK TO CÍTÍM JÁ – ŠŤASTNÉ BUŇKY…

Fyzické tělo je našim velmi vnímavým ukazatelem duchovního vyzrání. Duchovní úroveň není počítána množstvím kurzů a zasvěceních, kterých se vám dostane i když u toho můžete prožít spoustu zábavy, dokonce není měřena ani množstvím článků, knížek či slov, které na toto téma člověk vysloví či napíše. Ba ani množstvím činů ve vnějším světě.

Podobenství o hněvu

Gautáma Buddha procházel kolem jedné vesnice, v níž žili protivníci buddhistů. Obyvatelé vyběhli z domů, obklopili Buddhu a začali mu nadávat a urážet ho. Buddhovi žáci se velmi rozzlobili a už už se chtěli pustit s vesničany do křížku, ale Učitelova přítomnost jim v tom bránila. A to, co poté řekl, uvedlo ve zmatek jak jeho žáky, tak obyvatele vesnice.

SEBESTŘEDNOST A SEBELÁSKA

Sebestřednost a sebeláska jsou slova, která často mohou vyvolávat negativní reakci. Je přece neskromné a egoistické myslet jen na sebe. Je důležité a společensky žádoucí umět dělat kompromisy a myslet i na druhé. Vyplatí se ale tuto zkušenost prozkoumat. Když si dovolíme mít se rádi a myslet na sebe, často zjistíme, že pokud se dostatečně nestaráme o sebe, nejsme schopni se starat ani o ostatní. Dokud nezačneme milovat sama sebe, nemůžeme milovat v plné míře nikoho, protože předtím jsme „plnou míru“ neznali. Kompromisy na úkor vlastních potřeb jsou bolestivé. Se sebeláskou ale vycházejí z pocitu vlastního vnitřního naplnění a skutečné chuti druhému vyjít vstříc.