Buďte v harmonii s proudem života (od Louise Hay)

Zjišťujete, že neustále spěcháte? Máte vždy zpoždění a připadá vám, že nemáte čas pod kontrolou? Protože žijeme v tomto světě rychlého tempa, máme sklon neustále pobíhat kolem. Neustále bojujeme s hodinami a nemáme dost času dostat se tam, kam potřebujeme, nebo dodělat věci, které dodělat máme. Ustupte na okamžik o krok zpět a podívejte se na svůj každodenní život. Najděte důvody, proč neustále spěcháte. Když si to dovolíte a řeknete si, že máte k dispozici všechen čas na světě, zjistíte, že všechno přesně zapadá na své místo.

Eckhart Tolle: Břímě minulosti

Neschopnost nebo spíše nechuť mysli opustit minulost je názorně vidět na příběhu dvou zenových mnichů,TanzanaEkida, kteří putovali zemí v období dešťů. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak, aby si neušpinila svoji hedvábnou róbu. Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu.

NAJÍT ŘEKU

Když se zbavíte svých soudů a výkladů, život se sám od sebe krásně odvíjí. Vlastně se krásně odvíjí i v případě, že to posuzujete, pokud se ve svých soudech úplně neztratíte. Jestli jste si vědomi toho, že vaše úsudky jsou pouze mraky plynoucí po obloze nebo voda tekoucí pod mostem, pak nemají moc rozrušit vás či nedovolit vám něco plně prožívat. Dokážete-li odolat pokušení jasně si říct, co něco znamená, samo vám to odhalí svůj význam.

 

Zkoušky

„Každá zkouška, kterou procházíte, by měla posloužit vašemu vývoji. Nevzpírejte se proto a nemyslete si, že jste obětí nespravedlnosti osudu. Někdo si řekne, že si tohle nezasluhuje. Jak může vědět, co si zaslouží a co ne? Vždyť se nezná – nezná svou vzdálenou minulost, o nic moc lépe nezná svou přítomnost a o své budoucnosti má jen vágní představu.

Jste vděční za to, co v životě máte?

Jana Czerneková

Dnes jsem se probudila po bujaré noci s obrovskou kocovinou. Skuhrala jsem, naříkala a strašně jsem si přála, aby mi bylo konečně dobře. Co bych za to dala.. To mě donutilo zapřemýšlet nad tím, jak bereme spoustu věcí jako naprostou samozřejmost. Třeba takový stav, kdy je nám dobře a nic nás nebolí. To je přece přirozené a samozřejmé. Ale běda, jestli se ten stav změní! Začneme ho postrádat a uvědomovat si, že nebýt ho, život by byl sakra těžký. Když se nám udělá konečně dobře, jsme moc vděční a pociťujeme úlevu. Ale vděční jsme jen chvíli. Pak to přestaneme vnímat a opět se to stává samozřejmostí. A já se ptám: „Proč nebýt za to, že je nám dobře, nic nás nebolí a jsme zdraví, vděčný pořád?“