Strach a jeho podoby
Staršie, ale stále aktuálne. Hlavne v tomto roku.
Staršie, ale stále aktuálne. Hlavne v tomto roku.
Dokážeme žít sami se sebou a se svými pocity? Nebo jsme se vydali omylem na cestu odříkání, potlačování a odmítání?
Chcete prožívat jednotu a celistvost? Tak přestaňte s vnitřním bojem a odmítáním. Aby sjednocení bylo úspěšné, je důležité, aby proběhlo plně. Jenže to není o přemýšlení! Je to spíše o rozjímání – a hlavně o pouštění! Ego se bude ptát: „Co to děláš?“. Těmto hlasům nenaslouchejte! Odevzdejte se plně prožívání. Existují jen prožitky, které následují jeden po druhém. Povyk ega je také prožitek. „Jak lze s tímto zažít jednotu?“.
Buddha seděl pod stromem a mluvil se svými žáky, když k němu přišel muž a plivnul mu do tváře. Buddha si tvář otřel a řekl: „Co dál?“ Co povíš dál?“ Muž byl reakcí zmaten, nic takového nečekal. V minulosti takto insultoval mnoho lidí a všichni nějak reagovali. Někteří s hněvem či vztekem, někteří zbaběle se strachem.
Slova vyřčená upřímně a s hlubokým přesvědčením, slova podepřená silou víry a intuice, mají tak mocnou vlnovou sílu, že se rovnají vysoce výbušné náloži, jež odstraní i ty nejtěžší překážky. Tak dosáhnou kýžené změny.
Existuje jen jediný způsob – psát jej s láskou. Láska je materiál, jejž používám k psaní svého příběhu, neboť láska vychází z mé integrity, to jest z toho, čím opravdu jsem. Miluji hlavní postavu svého příběhu a hlavní postava miluje všechny vedlejší postavy.
Život k nám promlouvá mnoha jazyky. Řečí životních okolností, řečí našich problémů nebo řečí našich přání. Řeč symptomů je jen jednou z možných forem vyjádření, které život používá, poselství je však stejné.
Každé ráno když vstanu, tak si řeknu, že mám na výběr dvě možnosti.
Buď budu mít dobrou náladu, nebo…si mohu vybrat tu špatnou.
No a já si vždy vyberu raději tu dobrou.
Všechno, po čem toužíte, je vaše. Není potřeba o nic křečovitě usilovat ani o nic bojovat. Jakmile o něco požádáte, je vám to dáno. Když vydechnete a uvolníte se, zjistíte, že na vás už všechno čeká.