Sebevědomí a pocit vlastní hodnoty jsou to nejdůležitější, co žena může mít

Život přichází ve vlnách, v poučných zážitcích a obdobích vývoje. Dlouho byly ženy vystaveny náladám a názorům mužů. Říkalo se nám, co smíme dělat, jak a kdy. Jako holčičku mě učili chodit dva kroky za mužem, vzhlížet k němu a ptát se: „Co si myslím, co dělám?“ Nemyslím to doslova, ale viděla jsem, že se tak chová moje matka, a takovému chování jsem se tedy naučila. Byla vychována k poslušnosti vůči mužům, takže zneužívání brala jako normu a stejně tak i já. To je dokonalý příklad toho, jak se učíme vzorcům chování.

VŠE SE DĚJE SAMO OD SEBE

Tak, jako se vlna noří do oceánu a přelévá se v jinou, tvůj život běží svou vlastní setrvačností.
Má svůj směr a proud, v kterém změna střídá změnu.
Pokud se bojíš toho, co bude a křečovitě se držíš toho, co je,
budeš žít ve zbytečném stresu a mentálním zmatku.

JAK TO CÍTÍM JÁ – ŠŤASTNÉ BUŇKY…

Fyzické tělo je našim velmi vnímavým ukazatelem duchovního vyzrání. Duchovní úroveň není počítána množstvím kurzů a zasvěceních, kterých se vám dostane i když u toho můžete prožít spoustu zábavy, dokonce není měřena ani množstvím článků, knížek či slov, které na toto téma člověk vysloví či napíše. Ba ani množstvím činů ve vnějším světě.

Podobenství o hněvu

Gautáma Buddha procházel kolem jedné vesnice, v níž žili protivníci buddhistů. Obyvatelé vyběhli z domů, obklopili Buddhu a začali mu nadávat a urážet ho. Buddhovi žáci se velmi rozzlobili a už už se chtěli pustit s vesničany do křížku, ale Učitelova přítomnost jim v tom bránila. A to, co poté řekl, uvedlo ve zmatek jak jeho žáky, tak obyvatele vesnice.