O bolesti ženských tajemství
Slzy jsou řekou, která tě někam vezme. Pláč vytváří řeku kolem lodě, jež nese tvůj duševní život. Slzy přenesou tvoji loď přes útesy, vynesou ji z mělčiny a ponesou ji dolů na nějaké nové místo, na nějaké lepší místo.
Slzy jsou řekou, která tě někam vezme. Pláč vytváří řeku kolem lodě, jež nese tvůj duševní život. Slzy přenesou tvoji loď přes útesy, vynesou ji z mělčiny a ponesou ji dolů na nějaké nové místo, na nějaké lepší místo.
Staršie, ale oplatí sa zopakovať…
Čím více vděčnosti každý den vyjevíte, tím více dobra vám bude do života plynout. A jenom to stačí, abyste naprosto změnili každičkou oblast svého života, každou maličkost.
Dušičky, Pamiatka zosnulých, sviatok Všetkých svätých, Halloween – je to o tom istom: s láskou a úctou si pripomenúť tých, ktorí už z tohto sveta odišli, zmieriť sa so smrťou, zamyslieť sa nad konečnosťou a pominuteľnosťou všetkého vrátane seba, akceptovať existenciu „temnej“, desivej, strašidelnej, odvrátenej strany života.
Když druzí vidí, že jste v klidu, uvědomují si tak znovu hodnotu vnitřního míru. To znamená, že je inspirujete k tomu, aby i oni v sobě hledali mír. Vzhledem k tomu, že přitahujete lidi, kteří hledají vyrovnanost, budou vás tito lidé žádat, abyste jim také pomohli v jejich snažení.
Jsou lidé, a není jich mezi námi málo, kteří jsou nespokojeni sami se sebou…. Se svou vizáží… svým nosem, svými vlasy, se svou postavou, svým obličejem,….
Mají pocit, že to, jak vypadají není dokonalé… chtějí se přiblížit ideálu…chtějí být dokonalí…Ale proč?????
Co skutečně ovlivňuje úroveň našeho prožitku života?
Jak psal úžasný francouzský spisovatel Saint-Exupéry: „Zde je mé tajemství. Je docela jednoduché: stačí se jen dívat pozorně s otevřeným srdcem. To podstatné je pro oči neviditelné.“
„V životě každého člověka bývají chvíle, kdy nám problémy nedají vydechnout. Kdy se zdá, že čas mládí a radosti nenávratně odešel, o tvoji péči už nikdo nestojí, nikdo ti nerozumí a ty nemůžeš najít východisko ze současné situace. Jasně to vnímáme, hlavně když se objeví vážné problémy se zdravím. Vnější svět nám nemůže v ničem pomoci, a když se obrátíme do sebe, zdá se, že v nás není nic mimo hluché pustiny. Pustiny, ze které je nám smutno a jež se často snažíme zakrýt drmolením televizoru.
Nenávisti obvykle předchází hněv. Hněv vzniká jako reakce, která postupně přechází v nenávist. Nejprve je třeba vědět, že hněv je negativní. Lidé si často myslí, že hněv je naší přirozenou stránkou, a proto je třeba ho nějakým způsobem ventilovat. Domnívám se, že tento pohled je mylný. Člověk může mít nějaké staré nevyřešené bolesti a strasti z minulosti, jejichž ventilací se s nimi dokáže vyrovnat. To je možné.