Věrnost svému životu

Ať je to spravedlnost, dobrota, láska, krása, každý má nějaký ideál. Otázkou je vědět, jak ho v sobě živit a zůstat mu věrný. Když ho zrazujeme, ztrácíme důvěru duchů neviditelného světa. Měli bychom totiž vědět, že ušlechtilý ideál, který jsme si vybrali, přitahuje vždy pozornost světelných duchů. Přicházejí, aby nás doprovázeli a podporovali.

Hojnost a pocity štěstí

U většiny lidí pramení chtění ze stavu nedostatku. V mnohých případech chtějí věci zkrátka proto, že je nemají, takže vlastnění takových věcí ve skutečnosti nic hluboko v nich neuspokojí, protože vždy bude existovat něco jiného, co ještě nemají. A tak vzniká nikdy nekončící úsilí pokusit se získat ještě jednu věc (ještě jednu věc, která přesto nebude uspokojivá) do jejich zkušenosti: Chci to, protože tohle nemám. A oni si opravdu myslí, že jejich prázdnota se zaplní tím, že tu věc dostanou. Ale to odporuje Zákonu přitažlivosti.

CESTA LÁSKY, CESTA STRACHU

Láska nemá žádná očekávání. Strach je plný očekávání. Máme-li strach, všechno děláme jen proto, že si myslíme, že to dělat musíme, a očekáváme, že to druzí budou dělat také. Proto strach bolí. Něco očekáváme, a když se to stane, máme pocit, že nám bylo ublíženo – připadá nám to nespravedlivé. Obviňujeme druhé, že nesplnili naše očekávání. Když někoho milujeme; nic neočekáváme; cokoliv dělám, děláme to proto, že to dělat chceme, také ostatní dělají, to co dělat chtějí. Když neočekáváme, že se něco stane, nevadí nám, že se to nestane. Proto když jsme zamilovaní, nic nás nebolí. Neočekáváme, že člověk koho milujeme, něco udělá, a ani mi nemáme žádné závazky.

Sviatky smrti

Dušičky, Pamiatka zosnulých, sviatok Všetkých svätých, Halloween – je to o tom istom: s láskou a úctou si pripomenúť tých, ktorí už z tohto sveta odišli, zmieriť sa so smrťou, zamyslieť sa nad konečnosťou a pominuteľnosťou všetkého vrátane seba, akceptovať existenciu „temnej“, desivej, strašidelnej, odvrátenej strany života.