Nedeľná chvíľka poézie :-)
Dnes trošku inak 😉
Andělé nás naléhavě žádají, abychom svá těla detoxikovali. Možná jste už někdy untuitivně cítili nutkání změnit svůj jídelníček a životní styl. Jde o skutečné andělské vzkazy od vašich strážných andělů. Nejsou to jen vaše představy.
Andělé nás žádají, abychom přestali přijímat toxiny z produktů, které jíme, pijeme a používáme. Toxiny totiž snižují naši energii a způsobují, že se cítíme zpomalení. Také nám zabraňují jasně vnímat vzkazy přicházející z nebe. Toxiny navíc stojí v cestě našemu duchovnímu růstu.
MERLINOVO ZAMYŠLENÍ
Dnešní zamyšlení chci věnovat všem ženám, které v zítřejším dni oslaví svůj svátek, svátek který symbolizuje jejich vnitřní sílu, odvahu, sebevědomí. Každá žena, ač na první pohled může vypadat jako křehká květina a přesto má sílu a bojovnost lvice, zvládá více než dává najevo, bývá pečlivou a starostlivou matkou stejně tak jako medvědice pečující o svá mláďata, cílevědomou a trpělivou stejně tak jako levhart čekající dlouhé hodiny na svou kořist. Každá žena má všechny vlastnosti, které ukazují její sílu, ušlechtilost, krásu, plodnost a starostlivost, avšak často si ale nejsou plně vědomi své vlastní vnitřní síly, své krásy vnitřní bohyně, kterými jsou a své ženské energie, kterou potlačují vůči energii mužské.
Sám seba som sa pýtal, prečo tak nerád chodím na návštevy k mame. Klamal som sa, že to je jej chyba, lebo sa so mnou nevie rozprávať a necítim z nej lásku ku mne. Ale opak bol pravdou, ktorú som si po čase kajúcne natrel na chleba: „Veď to ja sa s ňou nechcem rozprávať! V skutočnosti jej nedávam lásku ja!!!” Keď som vydoloval zo seba tento trpký poklad, zostal som ako obarený.
Jsem žena, jež rozjasňuje temnotu.
Přišla jsem rozjasnit temnotu.
Je dvakrát rozjasněna.
Rozjasnila jsem temnotu, porazila jsem ničitele,
zbožňovala jsem ty, kdož jsou v temnotě.
Byla jsem stvořena, abych povzbudila ty, kteří pláčou,
kteří skrývajíí své tváře, kteří se topí.
Pak se na mě podívali a… jsem žena.
Z Egyptské knihy mrtvých
Vlastní strachy jsou poutem, které nás drží, abychom se vyhnuli rozhodnutí. Dokážeme vymyslet mnoho důvodů proč se nerozhodnout. A nakonec když to už vypadá, že bychom se dokázali odhodlat, to skončí otázkou „ale co když se rozhodnu špatně“? A rozhodnutí je zase odloženo. Čeho se vlastně bojíte? Sami sebe? Vlastního zklamání? Následků rozhodnutí?
Buďte sťa svetlá sveta, ktoré nemôžu byť ukryté a ktoré nezapadajú za obzor temnoty.
´Abdu’l-Bahá
Kráčet po duchovní cestě je pro mne dar Života samotného, dar, který dávám sama sobě, mé „božské Já“ obdarovává své „pozemské Já“.