Celé dějiny lidstva jsou jedna velká katastrofa. Musíme se začít bouřit jako jedinci a zbavovat se národností, náboženství, ras a prohlásit, že celá tato zeměkoule patří nám a všechny hranice v mapách jsou naprostá pitomost a výmysl; pouze jedinci mohou začít měnit celý systém vzdělávání…
Nevěřte všemu, co lidé říkají – oni sami to nevědí, jen opakují opakované. Netrapte se tím, co o vás druzí říkají – ve skutečnosti to říkají o sobě. Pokud má někdo s vámi problém, je to jeho problém, ne váš. Nemusíte poslouchat žádné autority – to jsou jejich názory, ne vaše. Dělejte si věci po…
Měli bychom si uvědomit, jak málo toho skutečně víme, když stojíme před velkým mystériem života. Je toho mnoho, co musíme ponechat jako nevysvětlitelné. Jedině tak se vyhneme pádu do pasti hladkých intelektuálních teorií. Omezená lidská mysl by neměla žádat získání pochopení, které ji překračuje. Intelekt může na cestě hledání ujít velký kus cesty, ale nakonec se musí pokorně ztišit před tím, co jej přesahuje.
Niekedy sa nám zdá, že počujeme príliš veľa hlasov naraz a každý z nich sa nás snažia nejako
ovplyvniť. Zmätok, ktorý v týchto situáciách zažívame nám pripomína, aby sme vo svojom vnútri vyhľadali ticho a svoj stred. Len tak môžeme počuť svoju pravdu.
Osho
Každý z nás asi už někdy slyšel, že ho musíme hledat uvnitř sebe. Ale co štěstí opravdu je a kde nebo jak ho tedy vlastně najít ? Tahle otázka je jednoduchá a zároveň nesmírně složitá. Štěstí člověka je ukryto v každém z nás. Ano, každý si ho nosíme v sobě. Takže v podstatě ho ani nemusíme hledat. Pokud ho budete hledat mimo sebe, nikdy ho nenajdete. Ale měli bychom si upřesnit, co to vlastně štěstí je. Je na něčem závislé nebo je nezávislé ? Co myslíte…
Mooji
Drahí priatelia, žijeme hlavne vo fyzickom svete, preto musíme vnímať aj to, čo sa okolo nás deje a podľa možnosti správne na všetko reagovať. Na to je dobré vedieť a hlavne vidieť pohľady/názory z viacerých frontov. Kto ma má medzi priateľmi na FB vidí, aké informácie podávam, všetko z nezávislých zdrojov, ktoré sa v kúpených…
Až příliš často jsme si zvykli mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička se udržujeme ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. “Dej pozor, abys něco nechytla” nebo “raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla” a podobné hlášky zná asi každý z nás.
Lidé, kteří mají problémy s nadváhou a svým vzezřením, jsou lidé, kteří pomáhají druhým a jsou velmi štědří. To jsou samozřejmě všechno dobré vlastnosti. Nicméně stejně jako v případě lidí s problémy v rámci třetího emočního centra všoebecně, problémy s nadváhou jsou vesměs spojeny s pocitem strachu a nízkým sebevědomím. Všechnu svoji energii vydají pomoci ostatním a jim samotným se jí pak nedostává. Sami sebe definují podle toho, kolik toho jsou schopni udělat pro ostatní.