Na dnes…

„Lidé, kteří jsou povýšení a soudí, mají v sobě nejvíc sebenenávisti ze všech. Protože se odmítají sami změnit, ukazují prstem na ostatní. Všude vidí něco špatného. Protože jsou tolik kritičtí, přitahují věci, které jsou ke kritizování. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou můžeme udělat pro svůj duchovní růst, je naprosto se zbavit vší kritiky – kritiky…

SÁZET LES je NĚCO

Láska je prý naléhavé nutkání být zajedno s celkem, hluboké nutkání rozpustit sebe i tebe a dosáhnout jednoty. Láska je taková proto, že my jsme prý byly odtrženi od svého vlastního zdroje; a z tohoto oddělení vzniká touha vrátit se zpátky k celku, být s ním zajedno. Když vytrhnete ze země strom i s kořeny, bude toužit po tom, aby mohl zase zakořenit, protože to byl jeho skutečný život. Teď ale umírá. Oddělen od země nemůže strom existovat. Strom musí existovat v zemi, se zemí, skrze zemi. A taková je i lidská láska. Žena je země a muž je strom. Odtrhneme-li se od sebe, zbude prázdná zem a uschlý strom.