O věčnosti

Náš život probíhá v čase, pokud vědomím probíhají série různých zkušeností, po sobě jdoucích myšlenek a měnících se představ. Toto neustálé a nekonečné trvání času není věčností, tou může být pouze bezčasovost. Žádný okamžik v životě není tak důležitý jako okamžik, kdy člověk zažívá význam bezčasovosti. V takovém okamžiku zažíváme jen bytí, neexistuje v něm žádná minulost, kterou pamatujeme, žádná budoucnost, kterou předvídáme, žádné následování okamžiků v přítomnosti. Zatímco v čase je naše zkušenost zlomkovitá, v bytí zkušenost dosahuje celistvosti a úplnosti.

Ovládání: Pokud mě miluješ, uděláš to po mém

Pokud mě miluješ, uděláš to po mém!  Tohle jsou nebezpečná slova, která vycházejí z nebezpečného postoje. Je pouze otázkou času, kdy nás skolí zármutek, plynoucí z toho, že jsme tato slova používali, nebo si je dokonce i mysleli. Představují jednu z podob emocionální manipulace a vydírání, jež svědčí o tom, že uděláme cokoliv, abychom dosáhli naplnění svých potřeb. Chyba číslo jedna, které se ve vztazích dopouštíme, spočívá v tom, že si myslíme, že náš partner je tady na Zemi proto, aby se staral o naše potřeby – a to tak, jak si přejeme my. V takové situaci se necítíme ublížení, odmítaní ani zarmoucení, dokud někdo neodmítne hrát podle scénáře, který jsme pro něj napsali, anebo neodmítne udělat, co jsme pro něj naplánovali. Častokrát svému protějšku samosebou žádný scénář nikdy nedáme ani mu nesdělíme, co by musel udělat, aby nám tím přinesl štěstí. Mylně se domníváme, že kdyby nás partner doopravdy miloval, uměl by nám číst myšlenky, a my bychom mu nemuseli říkat, co chceme či potřebujeme. Tohle je recept na katastrofu.