Objevil se nový důkaz, který naznačuje, že geneticky modifikované viry jsou klíčovým faktorem v rozšiřování smrtících patogenů jako je např. ebola. Současné propuknutí eboly se zdá být přímým produktem toho, co bývalý sovětský mikrobiolog Dr. Ken Alibekov nazýval „tmavými zónami“ v technologii, které umožňuje záměrné rozšiřování patogenů.
Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.
Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a
vyvíjet tlak.
Vyberte si oblast života, kde se vám „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit
jinak.
Přijměte to, co je tak, jak to je.
OSHO
Inteligence je prostě jen otevřenost bytí – jedná se o schopnost vidět bez předsudků, schopnost poslouchat bez přerušení, schopnost být s věcmi, aniž bychom si o nich předem dělali představy – to je inteligence. Inteligence je otevřenost bytí.
Spousta z nás si často klade otázky typu: „Proč jsem vlastně zde na světě, jaké je mé skutečné poslání? Jsem sám(a) sebou? Žiju svůj život naplňujícím způsobem, či se nechávám prostě unášet a své skutečné vlohy, svou jedinečnost pod tíhou každodenních starostí nestačím v sobě nalézt natož projevit?“
Priatelia, snažte sa držať v pozitívne a vnútornom pokoji. Je doba emocionálneho nepokoja, ktorú sprevádzajú chrípky, tráviace, kĺbové a iné fyzické nepríjemnosti. Počúvajte telo, oddychujte a buďte na slniečku koľko sa dá – vedome ho vdychujte do tela 😉
Zatímco každý den silou svých myšlenek trochu přeprogramujeme svůj postoj k práci, můžeme přistoupit k druhému kroku. V něm se jedná o otázku: Jaká činnost by vás skutečně bavila? Přitom není důležité, co si o vašem přání myslí nebo říkají ostatní. Toto zaměstnání chcete přece vykonávat vy, a proto by mělo vyhovovat vám.
Slunce vstupuje do znamení vah. Počátek podzimu.
Jako při jarní rovnodennosti je i v tento čas den a noc stejně dlouhý, trvá 12 hodin. Slunce příznačně vstupuje do znamení vah – symbolu rovnováhy a spravedlnosti.
Ach ta sebeláska…. na články o sebelásce, které jsem už napsala PRAVDA O SEBELÁSCE, PRVNÍ KROK K SEBELÁSCE, DRUHÝ KROK K SEBELÁSCE…
Jolana Dominguez
Zvykli jsme si často mluvit o svých neduzích, o nemocech a všem co s nimi souvisí. Už od malička jsme udržovaní ve strachu z nemoci, která nemá nic jiného na práci, než na nás číhat na každém kroku, aby udeřila, když nebudeme dostatečně pozorní a nebudeme mít všechna očkování. Bojíme se stát v tramvaji vedle člověka, který kašle nebo kýchá, abychom se nenakazili. „Dej pozor, abys něco nechytla“ nebo „raději k ní nepůjdu, ještě bych to od ní chytla“ a podobné hlášky zná asi každý z nás.