KDY BUDOU RESPEKTOVAT MÉ HRANICE?

Otázka na Jennifer Hoffman:

Vždy jsem se ke všem lidem, a zvláště ke své rodině, ve svém životě chovala nekonfliktně. Po letech, kdy jsem se snažila udržet emocionální rovnováhu tím, že jsem ze sebe nechala dělat obětního beránka, snažila se být milá, podporovat je a nikdy si nestěžovat, vstoupila jsem teď do své plné síly a nastavila pevné hranice, kdy se odmítám nechat zatahovat do rodinných dramat a do situace, kdy si musím vybrat jednu ze stran. Od té doby se zdá, že různí členové rodiny jsou rozhodnutí tyto hranice překračovat a pokoušejí se mne vtáhnout do dramat, která záměrně vytvářejí. Nevím, co mám dělat, tedy kromě toho, že bych s nimi přestala úplně mluvit. Existuje nějaké jiné řešení, dělám něco špatně a proč se tak vytrvale snaží mne do těch dramat zatáhnout, když já si přeji s nimi mít láskyplný, klidný vztah? Jedná se tu o nějakou dohodu duší a mohu učinit něco pro to, abych to změnila?

Honíme se za následkem

 Nějak jsme se naučili dívat se jednosměrně do budoucnosti a očekávat, že v budoucnosti dojdeme úspěchu či odpočinku. Učili nás to již ve školách, když učitel požadoval abychom si stanovili cíl a za tím cílem šli. Jako dítě jsem nerozuměl strategii stanovení si jednotlivých bodů na cestě a soustředěnou činností postupnému naplnění stanovených cílů. Koneckonců takto mě strategii v dětství nikdo neučil. Naučil jsem se tudíž orientovat své snažení na cíl. A za cíl jsem byl hodnocen.