…až zítra…
Odkladáte rozhodnutia? Prečo?
Na dnes…
JAK JEDNODUCHÉ! Čím méně se máš rád, tím více se dožaduješ lásky u druhých. Čím více si lásku odpíráš, tím více jsi závislý na jejich uznání a přijetí. A čím více lásku poskytuješ sobě, tím se tento vzorec mění. Uvědomíš si, že jsi naprosto v pořádku, a že si můžeš dovolit být takový, jaký jsi.…
Emancipácia?
DANIELA KOVÁŘOVÁ: Ženám jsme namluvili, že mají stejná práva jako muži, ale není to pravda. Učíme je, že nemají pečovat o muže, a tak to nedělají a muži proto od nich odcházejí.
Mezní bod
24.1.2016
Je čas, lidé Země. Dlouho jste spali, čekali jste na spásu, která přijde v podobě mesiáše, zachránce. Mnozí se odvolávají na budoucnost, na to, že bude zasaženo ve váš prospěch a vaše budoucnost se zlepší. Je čas, abyste se probudili.
Na dnes…
Nečekejte; nikdy nenastane ten pravý okamžik. Začněte tam, 
kde jste a použijte nástroje, které máte zrovna k dispozici. Lepší
nástroje najdete cestou.
Napoleon Hill
Amputace v mentálním prostoru
|
|
Merkur je retrográdní v Kozorohu, už nějaký čas. Tím se v myšlenkách, dohodách, komunikaci, úvahách i plánech vracíme zpět k záležitostem již probraným a zdánlivě vyřešeným. Zdánlivě. Myšlení jde velmi ztuha, pomalu a kostrbatě. Merkur je v Kozorohu svižný a pohotový asi jako když venku na mrazu skládáte valník cihel na hromadu s jednou rukou v gypsu. Jen si to představte: kosa, že by psa nevyhnal, pára jde od pusy, v tom tlustým vaťáku se sotva hýbu, jednu ruku v závěsu, druhou se neohrabaně snažím nahmátnout nejbližší cihlu, nedosáhnu, ještě kousek, zalízá za nehty, nepříjemný dotek omrzajících nehtů s cihlou a ku*wa, teď mi to spadlo a prsty přiražené na korbě valníku!!
|
Ako sa hodnotíme? Čo má pre nás význam?
Napadlo mi napísať pár viet k tomu, ako hodnotíme sami seba, svoju prácu, ako nás môžu vnímať iní … a pár myšlienok naviac 🙂
Skutečnost je taková, že teď se láme chleba
Skutečnost je taková, že teď se láme chleba. Na vahách osudu je naše společenské vědomí a sklízíme důsledky našich ideí, myšlenek, slov i činů. Už naši předkové věděli, že jak zaseješ, tak sklidíš, a jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.