Oplakávání toho, co se nikdy nestalo

Většina z nás dokáže porozumět tomu, jak se cítíme, když ztratíme blízkého člověka nebo zvířátko – ale existují i další druhy žalu, včetně toho, který cítíme vůči našemu očekávanému, ale nikdy nesplněnému životu. Následující příklad to dobře vystihuje:

Dawn udělala mnoho práce, aby si vyléčila rakovinu. Její léčba zahrnovala východní medicínu, stejně jako doplňující léčbu. Nyní seděla v podpůrné skupině a podělila se s druhými o své pocity. Řekla, že se sice zbavila rakoviny, ale stále ji přemáhá smutek. „Ta novina o mém úspěšném vyléčení je dobrá, tak proč se cítím tak nešťastná?“ ptala se.

Zatímco vykonávala svou práci na svém léčení, nedopřála si čas na oplakání. Co potřebovala při své rakovině oplakat? Mnoho věcí. Život bez rakoviny, který očekávala, se nedostavil takový, jaký si ho představovala. Dawn potřebovala vyjádřit svůj žal z této ztráty. Některé z nápomocných afirmací by mohly znít:

Dovoluji si plně cítit svůj smutek.

Všechny mé zážitky mě činí silnější.

Někteří lidé s rakovinou zjišťují, že je velmi nápomocné opakovat si léčivé afirmace společně s afirmacemi pro léčení žalu.

Ctím ztrátu života, o němž jsem si myslela, že ho budu mít, a objímám nový život, který je přede mnou.

Dawn, stejně jako mnozí z nás, věřila, že její tělo bylo nedotknutelné a že by se jí nikdy nemohlo nic stát, avšak nemoc zaklepala na její dveře. Její afirmace by mohla znít:

Jsem zodpovědná za své zdraví, ale nebudu se obviňovat za svou nemoc.

Byla nahněvaná, protože věřila, že by ji její tělo varovalo, kdyby se mělo něco stát. To se nestalo, a tak potřebovala svému tělu odpustit za to, že ji „zradilo“.

Odpouštím svému tělu.

Miluji své tělo.

Propouštění nezdravých, nereálných ideálů

Žal se může dostavit také v souvislosti s dokonalým partnerem, kterého jste si mysleli, že najdete. Možná jste byli natolik soustředění na čekání na pana Pravého či paní Pravou, s ní(m)ž byste mohli sdílet svůj život, že se jednoho dne probudíte se zjištěním, že většina vašeho života vám mezitím utekla. To může vést ke smutku a depresi, jejichž zdroj je těžko identifikovatelný. Nepoznáte, že vaše deprese je formou žalu. Musíte oplakávat osobu, která se nikdy neobjevila, a život, který nikdy nenastal. Dobrou zprávou je, že jakmile si dopřejete čas na zpracování této ztráty – možná poprvé ve svém životě – můžete konečně začít plně žít svůj život v přítomnosti.

Muž jménem Deirdre, který absolvoval seminář na léčení žalu, řekl: „Když jsem konečně rozpoznal, co to vlastně cítím, přemohly mě slzy. Byl to tak velký smutek, který se nikdy neodhalil. Ale po všech těch slzách se dostavila velká úleva, když jsem si uvědomil, že mé hledání je u konce. Zbytek mého života již bude jen můj.“

Váš dokonalý partner se může a nemusí objevit, ale na tom nezáleží, neboť můžete pocítit nově objevenou svobodu, která vychází z přijetí skutečnosti a žití svého života plně podle sebe.

Další typ žalu, kterým se možná potřebujete propracovat, je pracovní úspěch, v nějž jste doufali, ale kterého jste nikdy nedosáhli. Věřili jste, že máte být slavným tanečníkem, vítězem soutěže o nejlepšího autora nebo filmovou hvězdou… ale nikdy se to nestalo. Samozřejmě to vypadá jako špatná zpráva, ale potřebujete přijmout svůj osud a ocenit svůj život. Můžete svůj čas strávit hněvem kvůli tomu, že se vaše velká chvíle nedostavila (což vám bude každý den vytvářet zážitky plné zoufalství), a nebo si uvědomit, že vaše kariéra je jen jedním z projevů vašeho já, a že můžete tančit, i když nebudete mít velké obecenstvo. Můžete si užívat psaní, i kdyby to mělo být jen v rámci malé skupinky lidí. Můžete toto všechno dělat už pro samotnou radost, kterou vám to přináší, i když nebudete mít na poličce vystavený vítězný pohár.

Když se díváte na film a jeho děj nabere nečekaný spád, nestoupnete si a nezačnete křičet na filmové plátno, že to není takový průběh, jaký jste si představovali. A úplně stejné je to s vaším nerozpoznaným žalem. Váš život je jako film se zápletkou, která se postupně odkrývá a přesahuje možnosti vaší kontroly. Stejně jako byste se nepostavili uprostřed divadelního představení a nevyhrožovali pěstí směrem k pódiu, nevstávejte uprostřed svého života a nekřičte slepě na všechny ty věci, které se odkrývají. Ciťte je, prožívejte je, truchlete pro ně, pokud pro vás znamenaly ztrátu, ale nepřidávejte si k tomu ještě negativitu. Zjistíte, že oplakávání má zázračnou léčivou moc a dá vám útěchu ve vší vaší ztrátě.

Stejně jako existuje mnoho typů spojení a souvislostí, existuje také mnoho druhů ztráty. Jakmile začnete poznávat ztrátu jako skutečnou, potom, a jedině potom, můžete začít s léčivým procesem. V této kapitole představujeme celou škálu vědomých i nevědomých ztrát, ale můžete přijít také na jiné, které jsme nezmínili. Bez ohledu na druh ztráty, vždy si zaslouží být poctěna.

Všechny mé ztráty si zaslouží léčení.
Oplakávání mi pomůže vyléčit mé ztráty.

Ať už vaší ztrátou bylo něco, co se stalo ve vnějším světě, nebo to bylo očekávání života, který se nevyvinul tak, jak jste si ho představovali, vždy je možné ji vyléčit. Neviděným darem je to, že když plně procítíte a vyléčíte svůj žal a propustíte svá nenaplněná očekávání, zjistíte, že poprvé skutečně žijete svůj život v přítomném okamžiku.

* * *

– ukázka z knihy Uzdravte své srdce, Louise L. Hay a David Kessler (vydaná zatím pouze v zahraničí pod názvem You Can Heal Your Heart)
překlad: Magda Techetová

zdroj: