Vnútorná samota a naša celistvosť
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev
Každý človek musí byť vnútorne úplne osamelý.
Vtedy, aby prekonal túto osamelosť, bude sa usilovať o jednotu s Bohom.
Nemáte zodpovědnost za to, jak se daří druhým v jejich životě, to je jen na nich.
Potřeba chránit lidi před chybováním je připoutanost, která zpomalí váš růst. Máte ve svém životě lidi, kterých je vám líto a snažíte se je zbavit problémů, které si vytvořili?
Zanesenost emocemi: jak se neduhy duše projevují na těle
Když hovoříme o zhojení duše, zapomínáme často na tělo. Přitom však každý proces očištění se děje tak či onak právě přes tělo.
Zákon příčiny a následku funguje, ať si ho uvědomujeme, nebo ne
Často si vůbec neuvědomujeme působení příčinné souvislosti. Ne vždy doceňujeme význam činů, slov či záměrů, jichž jsme se dopustili v minulosti, někdy i dosti vzdálené.
SEDM KROKŮ K PŘEKONÁNÍ EGA
Zde je sedm návrhů, které Vám pomohou překonat hluboce zakořeněné představy o vlastní důležitosti. Všechny jsou navrženy tak, aby Vám pomohli zabránit falešnému ztotožnění se s domýšlivým egem. 1. Přestaňte se urážet Chování druhých není důvod, abyste se sami znehybnili. To, co Vás uráží, Vás pouze oslabuje. Hledáte-li příležitosti, abyste se urazili, najdete je na…
JSTE MILOVÁNI TAKOVÍ JACÍ JSTE
„Možná, že vaším největším strachem je strach, že nejste milováni. Jestliže si to plně připustíte, musíte přistoupit na to, že vaše srdce bude zas a znovu bolet.Pokud si však připustíte, že jste plně milováni takoví jací jste, pak svět tak jak jej znáte, zanikne. Ve chvíli, když ustane trans nelásky, už nikdy nic nebude stejné…
Vyberajte to, čo chcete
zdroj: Sergej Nikolajevič Lazarev Ak sa na človeka usmejete, mimovoľne sa usmeje tiež. Ak sa budete usmievať na osud, bude sa na vás tiež usmievať. Ľudia, osud a svet okolo nás však nereagujú primárne na naše myšlienky, ale na naše pocity, pričom na tie hlbinné. Ak ste sa dlhý čas na ľudí urážali, pohŕdali ste…
Čierne ovce
Buďme nimi naďalej, nechcime zapadnúť, mať sklonené hlavy a len pritakávať…
Hromadíme a plníme – přitom jsme prázdni
Společnost, ve které žijeme, nás učí hromadit. Čím víc, tím líp. Plníme své sociální zdi množstvím skvělých nebo alespoň vtipných příspěvků, plníme své byty množstvím nejnovější elektroniky, plníme svá břicha moderními potravinami, plníme svůj krevní oběh alkoholem/adrenalinem (škrtni nevhodné), plníme své životy potřebnými lidmi, svoji hlavu plníme televizními postavami, ale na svou duši zapomínáme. Paradoxně se pak můžeme dostat do situace, kdy si ve svém přeplněném životě připadáme úplně prázdní.