Eckhart Tolle
Jak vyrovnáváte nebo spojujete bytí a dělání? Protože jinak můžete zažít přítomnost, jenom když sedíte absolutně v klidu a nejste ničím rušeni. To je také dobré, aspoň ji máte tehdy. Ale to není dost. Takže, jak správně říkáte – ta otázka je velmi dobrá – jak to slaďujete s placením účtů a aktivitou v denním životě, jak můžete mít onu bdělost v denních aktivitách, a neztrácet se v dělání?
Dnes na vás čeká opravdové kouzlo. Jmenuje se aformace. Ne ne, není to překlep. Nepleťte si je s afirmacemi, tedy s pozitivními výroky. Co to tedy jsou aformace a čím se liší od afirmací?
Čas rozhodnutí a upřímnosti, ale také mírnosti a velkodušnosti. Lekce strachu spočívá také v tom, zda ještě reagujeme ve vzteku, nebo již konáme z vnitřní odvahy.
Umění přijímat do života nové věci, myšlenky a lidi vám bude otevírat rostoucí prostor pro radost. Ve vašem světě existuje masová myšlenková forma, že budoucnost by mohla být horší než přítomnost. Odtud pramení potřeba držet se toho, co máte, zmrazit věci tak, jak jsou, a zabránit jakýmkoliv změnám. Takovýto přístup vede k velké bolesti.
❣ Přicházíme na svět, jako malý, bezbranný, krásný drobeček. V okamžiku našeho narození však nejsme „kniha nepopsaná“. Máme za sebou stovky jiných prožitých životů, ve kterých se naše duše učila a získávala zkušenosti.
Když člověk uvažuje o štěstí, myslí obvykle nejdřív na to, že být šťastný není nic snadného. A když se pak zamyslí nad vlastním životem, říká si, že tak či tak je dost šťastný. Kanadský motivátor, autor knih a velký propagátor pozitivity a obyčejné radosti Neil Pasricha je si jist, že abychom se cítili šťastni, stačí zkrátka trénovat vlastní mozek.
Namáhavě jste pracovali a teď možná cítíte potřebu zaslouženého odpočinku. Respektujte proto, co vám říká vaše fyzické a citové já. Pokud se cítíte unavení nebo vyčerpaní, vytvořte si prostor k odpočinku.
Za prvé: v kritické situaci je nutné vypnout hodnocení situace, lidské logiky, lidského „já“. Kategoricky se nemůžete ptát sami sebe: „A co bude dál, jak budu dál žít?“
Musíte vidět nejvyšší vůli v tom, co se stalo.
autor/zdroj: Ivo Leinveber
Asi jedno z nejtěžších, ale zároveň nejdůležitějších přiznání na cestě sebepoznání, je plně přijmout, že si za všechno ve svém životě můžeme sami, že především my sami jsme strůjci svého štěstí i neštěstí.