autor: Ivo Leinveber
Od malička nám je vštěpováno, že musíme pomáhat druhým. Že se nám to vrátí, a tak jak pomáháme my, tak bude pomoženo nám. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno. A tak se celé životy honíme jak blbci aby se všichni kolem nás měli dobře a doufáme se zataženou prdelí, že se jednou karta obrátí.
V životě věnujeme tolik času na to, abychom byli se svými blízkými a přáteli, že pro sebe nám ho příliš nezbývá. Přitom každý z nás by sem tam měl chvíli pobýt jenom sám se sebou.
Budujete novou zemi, novou společnost. Už je potřeba změna. Současné nastavení je neudržitelné, neboť tato cesta vede ke konci. Současným způsobem života by budoucnost byla mrtvá.
Proč se jedněm v životě daří a druzí věčně bojují o přežití? Proč u jedněch stojí fronty klientů a jiní na ně málem musejí pořádat hon? Proč jeden má silný, přátelský tým, zatímco někdo sedí jako na sopce? Proč jedni snadno vydělávají miliony a ti druzí sotva vyjdou?
Pokud ti život zrovna nenahrává, nepřestávej se mít rád.
Pokud ti vnitřní hlas šeptá samé špatné předpovědi,
nevěř mu a měj se stále rád.
Když prožíváme v životě velkou ztrátu, cítíme to v těle, jako když se zastaví srdce. Bolest ochromí celé tělo, všechna očekávání a naděje vložená do toho, co jsme ztratili, se rozletí na malé kousky, které se pak marně snažíme poskládat zpět. Stejně jako srdce se zastaví i život, protože je nutné postavit život nový a začít zase od nuly.
Znovu zopakujeme staré .. lebo mnohí potrebujú opakovanie 😉
Otvorte svoje srdce.
Naviažte spojenie so svojimi pocitmi a zdieľajte ich s druhými.
Náročná, avšak dôležitá pravda je, že nie je možné dosiahnuť uzdravenie, bez toho aby ste si predtým pripustili svoju bolesť, strach a smútky.