ČÍM SOM STARŠIA, TÝM ŽIJEM JEDNODUCHŠIE
Súhlasím 🙂
Neschopnost nebo spíše nechuť mysli opustit minulost je názorně vidět na příběhu dvou zenových mnichů,Tanzana a Ekida, kteří putovali zemí v období dešťů. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se snažila přejít přes rozblácenou cestu tak, aby si neušpinila svoji hedvábnou róbu. Tanzan ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu.
Žijeme v zvláštnej dobe. Vieme presne, kedy sa daný párik rozišiel. Už tam nedávajú zaľúbené fotky, nekomentujú si každý status a niektorí dokonca nie sú ani priatelia. Život na internete vyzerá omnoho krajšie ako v skutočnosti a teba chytajú depresie, prečo sa, sakra, všetci majú dobre, cestujú, majú partnera alebo sú na koncerte, zatiaľ čo ty žiješ vraj normálny život.
Když se zbavíte svých soudů a výkladů, život se sám od sebe krásně odvíjí. Vlastně se krásně odvíjí i v případě, že to posuzujete, pokud se ve svých soudech úplně neztratíte. Jestli jste si vědomi toho, že vaše úsudky jsou pouze mraky plynoucí po obloze nebo voda tekoucí pod mostem, pak nemají moc rozrušit vás či nedovolit vám něco plně prožívat. Dokážete-li odolat pokušení jasně si říct, co něco znamená, samo vám to odhalí svůj význam.
„Každá zkouška, kterou procházíte, by měla posloužit vašemu vývoji. Nevzpírejte se proto a nemyslete si, že jste obětí nespravedlnosti osudu. Někdo si řekne, že si tohle nezasluhuje. Jak může vědět, co si zaslouží a co ne? Vždyť se nezná – nezná svou vzdálenou minulost, o nic moc lépe nezná svou přítomnost a o své budoucnosti má jen vágní představu.
Vždy když něco děláme či si přejeme, bychom se měli ptát sami sebe: „A potřebuji to já nebo moje rodina k svému přežití? Přinese mi to víc problémů a budu je ochoten řešit? Převezmu zodpovědnost za své skutky? Budu mít více času na sebezdokonalování, seberozvoj, sebevzdělání a zlepšení svého charakteru? Budu mít čas na cvičení pro zdokonalení těla?“
Faktom je, že osud posiela žene nie muža, ale otca budúcich detí.
Na vonkajšej úrovni, na úrovni vedomia, sme všetci navzájom od seba oddelení, každý je zodpovedný sám za seba. A na jemnej úrovni, na podvedomej úrovni,- tam sme všetci jedno.
ZÁVIST, NENÁVIST, KŘIVDA, ZLOBA, LÍTOST, STRACH, TRÁPENÍ SE PRO JINÉ… Jakmile některý z těchto pocitů lidé “pustí do svého nitra”, tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost.Už Sokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše …