Na dnes…

K osvícení se nelze dopracovat. Čím víc se o něj člověk snaží, tím obtížnější je cesta. Není žádný způsob, žádná metoda, jak ho dosáhnout. Osvícení se prostě „stane“. Přichází prostřednictvím radosti a blaženosti. Není nutné dosáhnout osvícení. Není to žádný výdobytek, nýbrž poznání. Každý novorozenec  je osvícený, jen mu chybí zkušenost ztotožnění s Já. Člověk se…

Neexistuje jediná správná cesta

Mylný předpoklad, že na všechno existuje jen jediná správná odpověď, je pramenem obrovských neshod a zmatků. Ještě štěstí, že nemůžete tuto mylnou domněnku prosadit násilím, protože to by vedlo ke konci celé vaší existence. Jinými slovy, všechen růst vychází z nových záměrů a myšlenek, které vznikají na základě kontrastů, a zrušení kontrastů by tedy vedlo ke konci růstu. 

OSOBNÍ HRANICE

Někdy mám pocit, že se všichni ti duchovní lidičkové plné srdíček a slov o lásce pomátli. Ten pocit je stále přítomen, někdy je větší, někdy menší. Nejlepší je této pro mne inspirace využít k napsání dalšího svého postřehu, protože zavádějící a matoucí informace jsou pro člověka daleko nebezpečnější, než třeba sama bolestně prožitá zkušenost. Když jakýkoliv člověk hlásá do světa informace toho rázu, že všichni máme již hotovo, jsme zachráněni a čeká nás jen zázračná budoucnost v novém světě, neměl by také zapomínat na to podstatné a nejdůležitější. A to, jak se má do takového stavu reality, která je různě popisována, vůbec dostat každý další jednotlivec. 

Hojnost a pocity štěstí

U většiny lidí pramení chtění ze stavu nedostatku. V mnohých případech chtějí věci zkrátka proto, že je nemají, takže vlastnění takových věcí ve skutečnosti nic hluboko v nich neuspokojí, protože vždy bude existovat něco jiného, co ještě nemají. A tak vzniká nikdy nekončící úsilí pokusit se získat ještě jednu věc (ještě jednu věc, která přesto nebude uspokojivá) do jejich zkušenosti: Chci to, protože tohle nemám. A oni si opravdu myslí, že jejich prázdnota se zaplní tím, že tu věc dostanou. Ale to odporuje Zákonu přitažlivosti.