Vím, co to znamená mít ráda sama sebe

Znamená to se ráno probudit a nemyslet na to, že je snad někdo na světě šťastnější, pohlednější, chytřejší, moudřejší nebo lepší.

Znamená to pohlédnout do zrcadla a nechtít se od odrazu co nejrychleji odvrátit. Důvěřovat tomu, co vidím. Kosmetika ani nálada v tom nehrají žádnou roli.

Zkrátka důvěřuju tomu, co září a plápolá v mém srdci.

Cesta obdobím prázdna, aneb pokud chcete duchovní růst

Prázdnem budeme nazývat stav vědomí, do nějž můžete vstoupit a překročit své současné limity, opustit staré věci a posunout se na další stupeň růstu. V prázdnu za sebou zanecháváte známé struktury, zvyky, myšlenky, chování a názory, a jdete hluboko do sebe, abyste si vytvořili nové, které budou lépe odpovídat vašim vyšším vibracím. V tomto stavu můžete přijímat vhledy a udělat mnoho vnitřní práce. Prázdno může trvat minuty, hodiny, dny nebo dokonce měsíce. Může vás potkávat na vaší duchovní cestě celkem často. Můžete je pociťovat na pozadí mysli i přes den, během jakékoliv činnosti, a rozhodnout se vstupovat do něj vědomě. Udělejte si z něj přítele, který vám pomůže růst ještě rychleji a s větší radostí.

 

Na dnes…

Všetko vo vašich snoch – dejstvo, každá postava, udalosť,
nebezpečná situácia, i ako to dopadne, je utkané z materiálu vášho vedomia, z vašich temných stránok a potlačených pocitov, ako aj z vašich radostí. To iste platí aj o bdelom svete, aj keď tu trvá dlhšie, než sa to všetko prejaví.

(Khalil Gibran)

Na dnes…

 Negativní soud o komkoli vyvolává silný pokles energetického potenciálu. Když člověk někoho pomlouvá, způsobuje újmu nejen pomlouvanému, ale i sobě, protože při tomto procesu dochází k deformaci, k rozpadu jeho vlastní struktury pole a ztrátě energie. Ošklivé pomyšlení o člověku,nehezké slovo na jeho adresu je útokem na energetické úrovni, po němž následuje odplata, protože se praví: “Nesuďte, abyste…

Nejdůležitější vztah ze všech

Nejtrvalejším vztahem, který kdy budu mít, je vztah ke mně samotnému. Všechny ostatní vztahy přicházejí a odcházejí. I manželství trvající „dokud nás smrt nerozdělí“ jednoho dne končí. Jediný člověk, se kterým jsem navždy, jsem já sám. Můj vztah k sobě samému je věčný. Tak jaký je? Budím se ráno rád, že se tu nacházím? Jsem člověk, v jehož společnosti jsem rád? Mám rád své vlastní myšlenky? Směji se se sebou? Miluji své tělo? Jsem spokojen s tím, že jsem se sebou?

Na dnes…

To, o čem jsme nezvratně přesvědčeni a co má pro nás vysokou emocionální hodnotu, je příčinou toho, co necháváme ve svém životě růst. Je to jako věštba, která se jednou naplní. Nejde ani tolik o to, co nám kdo řekne nebo udělá, důležité je to, jak s tím naložíme my.

Catherine Dowling