Moje životné motto je…
… správam sa k druhým tak, ako chcem, aby sa oni správali ku mne.
Prečo začínam takto divne? Kuk nižšie 😀
… správam sa k druhým tak, ako chcem, aby sa oni správali ku mne.
Prečo začínam takto divne? Kuk nižšie 😀
Mnozí svou lásku stále hledají v lidech kolem sebe. Necítí a nevnímají, že uvnitř sebe mají bytost, která touží po lásce. Jsou to oni sami. Jejich vnitřní dítě je smutné, čeká, až si na něho vzpomenou a sevřou ho do náruče, až pocítí sílu lásky, kterou mu dávají. A stále čeká. Je živo z té mizivé trošky, kterou mu možná někdy poskytnou a přežívá v bolesti a bez lásky. Je na čase to změnit, dát mu možnost rozzářit svou tvář, vyrůst a ukázat se světu. Přijmout samo sebe a poděkovat Bohu za tuto lásku.
Den za dnem odvíjí se, lekce za lekcí přichází a zlaté klubíčko mého spojení s Božstvím se kutálí. Přibližuje či vzdaluje nás Rozhodnutí našemu zlatému zdroji? Jak poznat z této pozemské mlhy, které rozhodnutí je to “správné”?
Svet nikdy nezahynie na nedostatok divov, ale na nedostatok údivu…
G.K.Chesterton
Ještě před dvaceti lety byl obsah fluoru v ekosystémech a v dietě velmi nízký. V poslední době se však trvale zvyšuje v důsledku používání solí fluoru v průmyslu, v zemědělství i v medicíně. Hliník, jako významný prvek zemské litosféry, se ještě v nedávné době vyskytoval ve formách těžko dostupných živým organizmům a byl proto považován za netoxický.
Život je hledání – nepřetržité hledání, zoufalé hledání, beznadějné hledání, hledání něčeho, co nevíte, co je. Zakoušíte hluboké nutkání hledat, avšak nevíte, co hledáte. Existuje jistý stav mysli, v němž vám nic z toho, čeho dosáhnete, nedodá uspokojení. Zdá se, že lidským osudem je pocit marnosti, protože vše, co získáte, ve chvíli, kdy to získáte, ztratí svůj význam. Začněte hledat znovu.
Já sám sobě připadám, že je mně stodvacetdevět let. Podle toho, co jsem zažil, anebo podle toho, co jsem nezažil. A někdy si zase něco přečtu a připadá mi, že je mi vosum.
Jan Werich