Zodpovědnost za své činy

To je téma, o kterém málokdo chce hovořit a málokdo se k němu postaví čelem. Ano, je to jeden z kroků, který musí každý z nás udělat, aby mohl znovu objevit ten kouzelný chrám, který nosíme každý ve svém nitru. Jde o to, že pokud se naučíme žít v pravdě, tak pocítíme další přísun energie a přestane nám odcházet z našeho energetického pole tok energie potřebný na různé výmluvy a lži, které musíme ze strachu před reakcí okolí používat.

Pokud člověk převezme zodpovědnost za své činy v plném rozsahu, tak se mu otevře nová možnost vnímání světa. A protože podobné přitahuje podobné, tak i k Vám do života se začnou přitahovat a budete se setkávat s lidmi podobného vyznání a životního stylu. Už jenom ta představa, že jsem do dané situace vložil vše podle mého nejlepšího úmyslu a přesvědčení, mne může nechat klidným při různých jednáních a hodnocení dané situace jinými lidmi. Jedním z faktorů, které je dobré dodržet, je vždy přistupovat k jakéko-li činosti tak, jakoby to měla být naše vizitka na tomto světě. Jakoby to mělo být naše podepsání do knihy osudů zde na zemi. Probudil a pochopil jsem tuhle vlastnost, kterou máme každý v sobě zakódovanou, jenom nám mnohdy brání nějaká forma strachu z prožitých negativních zkušeností.
Pokud zvládneme první kroky, kterými jsou sebeúcta s sebeláska, potom bychom měli být připraveni na další krok a tím je přijmutí zodpovědnosti za své činy.
Mnohdy hledáme výmluvy, že za to či ono může někdo jiný, ale pokud nemáme jasné a přesvědčivé argumenty, že jsme pro tu či onu danou věc udělali v danou chvíli maximum, potom to jsou a vždy budou jen výmluvy. A mi to dobře víme a proto mnohdy vzdáme ten souboj v boji za pravdu a necháme se zašlapat. V takových situacích se formujeme i mi sami jako osobnost. Pokud jsme často pod tlakem a nedokážeme se ze strachu postavit, protože víme, že naše argumenty nejsou stoprocentní, tak se často život člověka stává jen lotkou v rukou druhých. Ale pokud se dokážeme postavit vnitřnímu strachu a zvítězíme, tak zjistíme, jak jednoduché to je a jak krásný svět může být.
Najednou zase mít křídla, vrátit se dětských dní, kdy na nás nebyl takový tlak a očekávání okolí.
A pokud si uvědomíme a znovu oživíme sebeúctu k sobě samému a nebudeme žít jenom proto, abychom vyhovovali nárokům svého okolí, potom se život znovu stane zázrakem.
On sám život v pravdě není jednoduchý. Naše západní civilizace ve které žijeme je postavená na úplně jiných hodnotách a tak pokud vybočíte a nebo přímo půjdete proti proudu, stojí to mnoho sil a mnoho odhodlání. Začátky bývají vždy nejtěžší, než se člověk odprostí od všech těch zažitých programů, které v sobě nevědomky nosí. Ale postupem času zjistí, jak se vše rapidně změnilo, jako kdyby se stal najednou pozorovatelem divné hry, kterou předtím hrál a vůbec si neuvědomoval, kolik ho stála sil. A teď, když je v roli pozorovatele, vidí a cítí svoji jedinečnost a důležitost k celku.
Mnohdy poté přicházejí chvíle, kdy si uvědomíme svoje hříchy z mládí z doby, kdy jsme udělali činy, kterých teď s odstupem času a se změnou vnímání vidíme a cítíme. Je dobré si tyto emocionální zážitky znovu přehrát a pokusit se vžít také do role oběti. A tehdy přichází chvíle, kdy můžeme požádat o odpuštění. Někdo má sílu a odvahu popovídat si o dané situaci s dotčenou osobou. Někdo to vyřeší tím, že požádá o odpuštění v duchu. Někdy nastává situace, kdy ta osoba už není naživu a tak lze požádat i její duši o odpuštění. Variant je mnoho a záleží jenom na vás, jakou si podle hlasu svého srdce zvolíte. Každá bude dobrá. Už jenom uvědomění si svého činu a soucítění s druhou osobou vypovídá o vašem duševním stavu naladění. Jedna z důležitých poznatků z celé vaší dosavadní životní pouti je ta, že by bylo dobré si uvědomit, že žádná osoba, kterou jste v životě potkali, nebyla dobrá nebo špatná. Prostě byla přesně taková, jakou jste potřebovali ve svém životě v dané chvíli potkat a měla vás něčemu naučit. Protože pokud by jsme se snažili hodnotit osoby na dobré nebo špatné, nepochopili by jsme potom jejich význam na naší cestě, jejich roli. Právě až si uvědomíme, že vše, co nás v životě potkalo, mělo svůj význam a účel, pochopíme, o jakou hru zde na planetě jde.
Mohu říct, že se mi to potvrdilo, že určité zkoušky se nám v životě opakují. Ta perioda opakování není stejná, čas se mění v závislosti na bodu, kde se zrovna nacházíme na cestě života mezi jednotlivými úseky. Jednotlivé úseky by se dali představit jako spirálu mezi svěma trychtýři a čím blíž jsme k jejich spojení, tím se nám zdá, že čas plyne rychleji a děj a události se dějí jedna za druhou. Kdežto na druhém konci se děj vleče a skoro jako kdyby se čas zastavil.
Tento krok v životě není jednoduchý. Ale vede to ke krásné odměně. Zase se můžeme sámi sobě podívat do očí, a to bez vnitřních výčitek. Je to pocit, na který jsme už dávno zapomněli, ale který je tak moc krásný. Vzít a dokázat odložit všechna ta břemena, co táhneme na svých bedrech jenom proto, že jsme se nedokázali postavit strachu.Věřím a jsem přesvědčený, že každý má právo na život plný lásky, radosti a klidu. Sice jsme si zde na planetě každý vybrali svůj záměr, ale už jenom postavit se znovu na nohy nabrat sílu a směr podle hlasu svého srdce. To bych přál každému.
S láskou a úctou v srdci.
Tom-Bílá Vrána